aneb Ještě že máme toho Poldu!
neděle 12. dubna, od 16 hodin

      Program tohoto turnaje se začal rodit již 4. března, kdy jsme s Indurajnem dostali maila od jakéhosi Davida ze Šprtec Partyje Ostrava. Tento šílenec v něm zval naši sebranku na jejich turnaj. Bohužel jsme byli všichni zaneprázdněni, takže jsme se nemohli zúčastnit. Asi o 14 dní později se v mé už plešatějící palici, zrodila myšlenka oplátkou pozvat Partyji na náš Velikonoční turnaj ve šprtci. Ti s nadšením souhlasili nedbaje mých varování, že je rozsekáme. Někteří Klenbaři sice ohrnovali nos zřejmě ze strachu, že přijdou o medailové pozice. My jsme totiž komunita dosti uzavřená a velmi neradi si mezi sebe někoho pouštíme - někteří Pepové by mohli vyprávět. Ovšem borcům ze Šprtec partyje se vklínit bezesporu podařilo. Už teď jsme všichni natěšeni na jejich podzimní turnaj a vážně nevím, jestli vydržíme tak dlouho čekat, a neuspořádáme ještě něco předtím. Co vy na to? Pozor! Dokonce i Pražák chce začít trénovat, aby nebyl opět poslední. A bere to nanejvýš zodpovědně, prý má u Poldy objednán nový stůl na šprtec.

      Úvod turnaje obstarala Šprtec Partyja Ostrava ve složení: Buček, David a Tonda. Ostatní členové zřejmě neměli takovou výkonnost a odvahu, aby se zúčastnili našeho tradičního klání. Synci nám velmi ochotně a s velkou dávkou trpělivosti předvedli, jakže se profesionálně má šprtec hrát. Pochopitelně na originálním stole. Měli jsme i možnost na vlastní kůži prubnout, že není vůbec snadnou záležitostí dostat puk za gólmanova záda. O výklad byla zcela ošizena Eliška, které, bůh ví proč, milí rodičové obrátili kočárek zády k účinkujícím.
      Předvedeno a vyzkoušeno - můžeme začít s turnajem. Nějakou souhrou náhod byli členové Partyje nalosování do jedné skupiny a bohužel k naší nelibosti všeci postoupili. Jediný, kdo hájil statečně naši čest byl Štyk. Zbývajícím členům opravdu hodně spadnul hřebínek, kdeže byly jejich chvástací předturnajové řeči – Pražák, Rejže a Vitold. Druhou, výkonnostně značně slabší skupinu - zcela podle očekávání opanovali Polda s Marem. Samozřejmě i Strunka si zkušeně pohlídal postup. Posledním postupujícím byl outsider Pižwa, který jinak zdatně vymetá zadní pozice. Inu, není divu, když jeho soupeři byli Pepa, Rocker a Věrka.
      Ve čtvrtfinále dal sbohem turnaji konečně i první „Partyjník"- Buček. Pozor! Neplést šprteckého Bučka s naším Bučkem. Jak jej známe, ve čtvrtfinále by se jen stěží udržel na nohou. Když následné mače konečně dopadly podle všech předpokladů, odstartovalo tolik očekávané semifinále, které se stalo opravdovou lahůdkou, neboť se k němu postavili nejlepší zástupci obou spřátelených týmů. A jak dopadlo? Smírně. David porazil Mara 2:0 a Polda Tondovi oplatil stejnou mincí, tedy také 2:0. Finále bylo kupodivu jednoznačnou záležitostí. Aspoň co se týče výsledku. Polda se po výhře 4:1 ještě dlouho Davidovi klaněl a omlouval, že jej náhodou porazil. O náhodu však zcela určitě nešlo, neboť Polda během celého odpoledne nenašel přemožitele a ve vyřazovacích bojích postupně vyřadil všechny členy Partyje. Bronz získal po výhře v prodloužení nad Marem Tonda.
      Následovalo slavnostní vyhlášení vítězů a předání cen. Představte si, že došlo i na hobla vítězi. Polda by si jistě přál za první flek nové kolo nebo badmintonovou raketu, ale musel se spokojit jako vždy s flaškou Puschkina, kterou musel navíc poslušně rozlít mezi přítomné. Takže vlastně nic nevyhrál, snad mu zůstanou aspoň krásné vzpomínky na podařený turnaj, stejně jako nám ostatním.
      Bohužel (nebo bohudík?) to zdaleka nebyl konec dnešního dne. Po odchodu Partyje jsme se dali do kostek. Ty jsme však nedohráli, neboť jsme byli vyrušeni půlnočním vyzváněním. To značilo, že jsme se přehoupli do nového dne – do dne šmigrustového. Karabáče nebo co nám přišlo pod ruku nenechaly na sebe dlouho čekat a naše milé děvuchy stíhal jeden výprask za druhým. Po této krátké řeži a tsunami obstřiku, po kterém nezůstal žádný ubrus suchý, následovala zasloužená Puschkinova odplata. Události, které následovaly potom, byly zcela klasické. Polda začal opět předvádět své pěvecké neumění. Do party vzal Gabku, takže jsme nechtěně museli vyslechnout několik jejich společných duetů. Když se k ním přidal Štyk s Losnou se svou Na Pankráci, na malém….., bylo vymalováno.
      Na řadu přišly i tanečky. Když už se lámala noc s ránem, měl Fliny - zamilovaný do sebe sama - rozsáhlé proslovy na téma: „Já, já, já jenom já!" Vše korunoval kytarovým vystoupením na flórbalovou kokejku, které pozvolna přešlo ve výstup mažoretek. Ale to už myslím opravdu stačí. Fajront!
      Závěrem mi nezbývá nic jiného, než poděkovat všem kteří se podíleli na výborné atmosféře během tohoto 13 - ti hodinového maratónu. Poděkování patří hlavně členům Šprtec Partyja Ostrava – Bučkovi, Davidovi a Tondovi, kteří nás poctili svou návštěvou a zasvětili nás do čar a kouzel profesionálního šprtce. Nesmím opomenout ani na klenbovní majitele, kteří nám přichystali bohatý stůl plný chutných poživatin. Ty párečky ale byly, viď Strunko.
      Věřím, a nemluvím snad jen za sebe, že jsme všichni odcházeli do svých domovů velmi spokojeni. Až?! Až na našeho Pražáka, kterého ještě dlouho bude budit ze spaní jeho třinácté místo – poslední mezi mužskými účastníky turnaje.
     

Rejže

--- Šprtecká galérka ---