aneb cesta za nejlepším pivem planety

      Ani v nejdivočejších snech mě nenapadlo, že by nás mohlo být na tomto cyklovýletě devět kusů! Dva dny před akcí jsem si byl zcela jist, že nás pojede pouhé kvarteto - Npor., Polda, Rejže, Štyk. A jak to většinou bývá, tak se účastníci spíše odhlašují. Ale ouha, tady se stal pravý opak. Už v pátek bylo jasné, že se k nám přidávají Věrka, Simča a Maro. V sobotu ráno přislíbil svou účast i Bartič. A kdo je onen devátý "cyklista," který sice s notnou dávkou nelibosti, ale jel? Pražák. Fakt nekecám! Připravil mi tak zcela nečekaný šok. Kolikrát jsme jej s Indurajnem hanili, že se neúčastní našich akcí, kde je zapotřebí fyzická námaha, to opravdu nevím. A teď nám provedl toto a zúčastnil se! Koho teď budeme pomlouvat a kým budeme plnit řádky našich článků? Už zbýváš akorát ty Strunko, ortodoxní běžkaři.

      Podle mého soudu stojí za jeho účastí jednoznačně Simča, která se celou dobu v kopcích držela ve vzdušném vaku jeho mohutného těla. V současnosti mu prý jako tréninkový boxovací pytel slouží bývalý sexkinder - šéfdirigent Kulinský. V kopci do Skřípova už Simča nemohla vydržet jeho pomalé tempo, vyhodila blinkr, pohodila provokativně zadkem a zmizela z dosahu jeho hledí.
      Vše začalo samozřejmě v Klenbě, kolem 14-té hodiny. Myslel jsem, že přijíždím jako každý správný vedoucí poslední, ale mimořádně tomu tak nebylo. Polda byl oním hříšníkem, který přijel za mnou asi o tři bicyklové délky, a zachránil mě tak před lynčováním nadržených cyklistů.
      Před první vrchařskou prémií 2.kat. do Lhotky si jednotliví borci začali vytvářet co nejlepší výchozí pozice již v Olbramicích, kde si zkracovali křižovatku přes nově vybudovaný chodník. Vítězem se nakonec o prsa stal Štyk před Marem, který jako jediný dokázal vzdorovat jeho zběsilému tempu. Další vrchařská, ale už 1.kat., byla v Lubojatech. Vyhrál ji Bartič, který tak spěchal za Lišákem, že nedal nikomu žádnou šanci. Já jsem se odmítl podřídit jejich (Bartič, Maro, Polda, Štyk) divočáckému tempu, proto jsem se raději ustanovil sběrným vozem a hlídal své opožděné ovečky. Když mě Věruš občas předjela, mohl jsem se aspoň kochat. Pochopitelně, že myslím krajinou, tj.pozadím za Věrčiným pozadím. První a vlastně jedinou beer pausu dáváme v Těškovicích, kde za výčepem Maro poznává sousedku. Věrka příjezd komentuje slovy: "Tě"š"ká cesta do Těškovic." Někteří lidé se u piva tak zakecávají, že nařizuji odjezd, abychom včas zaujali strategické pozice v minipivovaru Slezan na Požaze.
      Tam přijíždíme asi deset minut po otvíračce a venku už zůstával poslední volný stůl. Oskar nás tak na nechráněném buzerplace sužuje, že volíme únik do stínu. To pochopitelně špatně nesla solárkem zhýčkaná těla našich děvčat. Vždy odbíhala na pár minutek nasát teplo do svých ladnými křivkami oplývajících těl. Dnes na čepu byla vynikají Slezan 13´ a velikonoční speciál 17´, který někteří přirovnávali k fernetu. V 17:30 Simča urguje, že je nejvyšší čas se odebrat k domovu, protože dítka mohou z plna hrdla křičeti. Usnášíme se ještě na jednom pivku a odjezdu v 18 hodin. Všichni to pochopili. Až na Poldu, který si objednává za pět šest další pivo! Jako správný sběrný vůz vyčkávám než se milostpán dotankuje. Mezitím zbytek vzal roha. Bláhově jsem se domníval, že Polda vyvine nadlidské úsilí, abychom ostatní dojeli. Vše vzalo za své již za osmým stromem vlevo, kde to co narychlo natankoval, musel vypustit. Naše manko se nám již dohnat nepodařilo a s výpravou se střetáváme až v Klenbě.
      Zde velmi příjemné prosluněné odpoledne zakončujeme talířem plným hranolek a kroket s ďábelkou, který nám zaplatil nechtěně Polda. Totiž to bylo tak. Když jsem byl vyslán zaplatit útratu na Požaze za sebe, Bartiča, Flinyho a Poldu zjišťuji, že mi bylo do rukou dáno o 150 kaček více. Následně bylo vypátráno, že jediný, kdo mohl dát prachy dvakrát, byl Polda. Stále se však zarputile bránil, že platil jen jednou. Až večer, po spořádání onoho talíře a po kontrole svých financí, přiznává, ač nerad, že to byly jeho prachy, za které jsme se tak parádně najedli.

Děkuji všem za účast a pevně věřím, že se i nadále budeme střetávat v tak hojném počtu na dalších cyklovýletech.
      Pochopitelně děkuji i nechtěnému sponzorovi večera - Poldovi.
      P.S. : Strunko pozor! Na Věrku a Pražáka ztrácíš již 55 km!!
Rejže

--- Požahšská galérka ---