LAŠKOVANÍ S LAŠKEM
aneb Je na Triglav cesta dlouhá a z něj ještě delší?
5.- 7. DEN - LEBEDĚNÍ V LOVRANU
aneb Vedoucí ve slaném nálevu
Třídenní pobyt u moře si dovolíme shrnout do jednoho článku. Zde totiž zážitky nejsou tak intenzivní jako na horách, kde si vše vychutnáte i znechutíte až do morku kostí. Dozajista by nikoho nezajímalo číst stále o tom, kolikrát se Vedoucí obrátil na pravý a kolikrát na levý bok, při převalování svého těla na místní pláži. Vážně nevím, kdo by byl nadšen, kdyby věděl, kolik Polda vypil piv, když na něj čekal v zahradní restauraci, než se dostatečně nabaží slunečních paprsků.
Polda je opravdu zvláštní případ. Ani za týden si neuvědomil, že se nachází v jiné zemi. Na obsluhující personál pokřikoval, stejně jako u nás:"Pane(í) vedoucí." Když se moc snažil, tak číšníkům říkal mezinárodně: "Šéfe." Neustále jsme mu vtloukali do hlavy, že za donášku životabudiče, by se slušelo poděkovat v domorodé řeči. V těchto končinách, tedy "hvala." Stále tvrdošíjně opakoval, své děkuji, které s postupem času obměnil za "vďaka." Ani jsme se nesnažili ho upozornit, že není ve svých oblíbených Tatrách. Vše završil nevídaným způsobem, na zpáteční cestě autem. Když jsem mu pomohl zahnat žízeň kofolou, podával mi ji zpět s poděkováním: "Hvala." Následovalo hrobové ticho, které přehlušila salva smíchu a nevěřícných pohledů. Abych dotyčného jen stále nehanil, musím přiznat, že se mu podařil husarský kousek. V den odjezdu, během čekání v hospůdce, než se Vedoucí dostatečně osmahne a vybahní ve slaném nálevu, dokázal naučit Oponenta sudoku! Neuvěřitelné! Piliňák piliňákovi rádcem.
Jak to všude v přímořských letoviscích bývá a krásný Lovran není výjimkou, nejlepší hospody jsou ty, které jsou na hony vzdálené plážovým turistům. Stačí se vydat o pár ulic výše a ocitnete se úplně v jiném světě. Jejich výhodou je, že můžete sledovat život domorodců v jejich přirozeném prostředí. My jednu takovou našli. Vlastně jsme ji ani nehledali, protože se nacházela pár kroků od místa ubytování. Boćarija - tak vzývají místní tento svatostánek.
První den po návratu z pláže nám připadla čest tento podnik otevírat. Majitel tohoto po čertech příjemného zařízení, nám na uvítanou ulel páleného, nás tím rozhodil a celé odpoledne tak ovlivnil. Jako slušně vychovaní synci, jsme mu nechtěli zůstat nic dlužni a věnovali mu dvě Plzničky z našich zásob. Víte, jak se tváří kojenec, odstavíte-li ho od mateřského mléka? Přesně takový zdrcený pohled měl Polda, když viděl dva plechy v nenávratnu.
Přímo v areálu hospody se nachází hřiště BK Lovran, kde místní nádeníci hrají hru zvanou boće. Je obdobou petangue, ale s mírnými odlišnostmi, které se nám nepodařilo vypátrat. Od velmi hovorného hospodského se dovídáme, že se tato hra provozuje pouze v Chorvatsku, Slovinsku, Itálii a Francii a že zde hrají 2. ligu. Prý i první kdysi byla. Každá správná objevná expedice, si žádá své oběti. Ta naše nebyla výjimkou. Večer jsme totiž chtěli sledovat fotbalový kvalifikační duel mezi Chorvaty a Anglány v nějaké příjemné hospůdce. Ovlivněni předešlým zkoumáním zdejších zvyků a pohostinnosti, jsem byl nucen vyrazit do města sám, neb ten do(z)bytek nebylo možno vzbudit. Na konci prvního poločasu za mnou dorazili Piliňáci a na posledních pár minut i znovuzrozený Štyk. Konec dne patřil hladovému oknu s geniálním hamburgerem. Samozřejmě interpretuju názor Vedoucího a ten je svatý.
Představte si krásné slunečné ráno, nadrženého Štyka na další nechutnou dávku slunečních paprsků. Máte to, jo? A ignorantští Piliňáci si klidně lebedí v posteli, bezduše civí na televizní oltář, na polskou hudební hitparádu a čekají na nějakou Ewu Farnou. Fakt humus, tak se postavit
Vedoucího tužbám. Asi i Polda měl dost včerejšího dne, kdy po třinácti letech smočil své tělo v moři. Kdo se musel obětovat a doprovodit Vedoucího na pláž? Jo, černý Petr zůstal v mých rukou. Co následovalo, všichni víte, přesně jak zpívá Pavel Dobeš v písni Mangalia- šplouchání, koupání, hezkých děvčat štěbetání …..
Myslím, že už jsme toho na sebe prozradili dost. Je tedy nejvyšší čas dát sbohem našemu povídání i celé výtečné dovolené. Jestli mohu za sebe vyjádřit svůj názor, tak to byla má nejlepší dovolená za dlouhou řádku let. Synci, děkuji a příští rok v Dolomitech, Julkách, Tatrách nebo kdekoliv jinde naviděnou.
A na závěr, jak se sluší a patří, představíme zúčastněné pány:
P.S.: Bártič vymyslel na rok 2010 pohoří Durmitor v Černé Hoře. Rejže je pro všemi dvaceti. Vedoucí v krizi (životní i finanční) prohlásil, že nikam nejede. Polda zatím mlčí a vyčkává, co nato Alešek.
--- pátá julská galérka ---
