LAŠKOVANÍ S LAŠKEM
aneb Je na Triglav cesta dlouhá a z něj ještě delší?

2.DEN - PRISOJNIK 2547 m.n.m.
aneb Konec srandy

      Prisojnik je náš dnešní vysněný cíl, kde lehká cesta podle průvodce nevede. Ty úplně nejtěžší obcházíme a libujeme si, jakže jsme dobře udělali. Na rozcestí, za kterým už konečně následuje stoupání, vede Vedoucí vskutku zajímavou debatu s polskými Mitallisty o jménech jednotlivých ředitelů a kdoví jakých přicmrndávačů. Nabíráme mílovými kroky výšku a stále mě udivuje, že v opačném směru již schází značné množství českých turistek. V duchu je chválím, že tak brzo po ránu jdou z vrcholu do chvíle, než se s jednou dávám do řeči. Sděluje mi, že už měly strach a tak se vracejí. Stále mi to necvaklo. Až po dosažení nádherného přírodního útvaru Prednje Prisojnikovo okno zjišťuji, o čem paní mluvila.

      Tady končí choďák a začíná lezení, škrábání nebo jak jinak to nazvat. Jištěná cesta? Houby. Nic takového se nekoná. Krom pár lan a několika tyčí na skále, tady není vůbec nic! Úvazky, které stejně nemáme, jsou úplně zbytečnou věcí. Není se prostě kde zajistit. Zbytky čerstvého sněhu ještě umocňují adrenalin, který nás ve vrcholových partiích provází. Po zdolání prvních těžkých úseků narážím na Poldu, který sedí na balvanu a sděluje mi, že další boj s horou vzdává. Fyzicky na to měl, ale všeci známe jeho strach z výšek. Sice mi říkal, ať to nikde nepíšu, ale toto není rozhodně věc, za kterou by se musel stydět. Ba naopak. Rozum zde slavil vítězství nad nezkrotnou touhou lidského plemene po zdolávání nových vrcholů. V mém případě rozum tahal za kratší konec a na zpáteční cestě jsem toho mockrát litoval. Ale přežil jsem, jinak byste neměli možnost číst tyto řádky. Maximálně moje parte. Těsně pod vrcholem potkávám z vrcholu vracející se Divočáky. Další bod setkání je jasný: Poštarski dom.
      Následující řádky jsou výhradně z vyprávění zbytku výpravy. Polda slézal sám a na rozcestí, kde už měl nejhorší za sebou a před ním byl jen pohodový sestup, potkal české děvuchy. Polda a ženy? Ano! Byl z nich zřejmě tak nesvůj, že místo na cestu se jich ptal na správný středoevropský čas. Ten se dozvěděl, ale odbočku na Vršič, která byla zřetelně vyznačena, zcela ignoroval. Toto nemáme od Poldy, ale od dotyčných, které Divočáci potkali a ptali se jich, jestli nepotkaly náhodou samotného vojáka v poli. Polda si mezitím dál klidně vykračoval do úplně jiného údolí. Nevíme po kolika desítkách nebo spíše stovkách ztracených výškových metrů zjistil svůj omyl, ale na Poštarski dom došel se značnou ztrátou po Vedoucím s Oponentem, ač měl před nimi nedostižný náskok.
      Mé utrpení na zpáteční cestě nebralo konce. Nejen některé pasáže beroucí dech, ale i brak fyzického fondu dělali z tohoto sestupu hotový horor. Po zdolání posledního úseku nad Oknem, jsem asi půl hodiny nevěřícně seděl a ládoval se, čím se dalo, abych získal zpět ztracenou energii. Zpráva pro zbytek byla krátká, ale výstižná: "Jsem úplně grogy, běžte pro auto sami." Ano auto, to bylo totiž stále v Planici a ne u naší chaty, jak bylo původně naplánováno. Štrapáce, které zbytek podstoupil při prudkém klesání plném kamení k Domu v Tamarju, mě stály půlky. A to půlky ne ledajaké. Šéfová, ať jsem porúčal co jsem porúčal, stále kroutila hlavou: "Nemáme" Jak prodavač v železářství, ve filmu Na samotě u lesa. Nakonec nabídla domácí Luštreg. Jak prapodivně zní tento název, stejná byla i chuť této lihoviny. Všem po vypití zmrzly úsměvy. Stále jsme nemohli přijít na to, po čem to páchne (chutná). Až s Oponentovou vyřídilkou bylo zjištěno, že nezaměnitelná příchuť, kterou jsme grgali ještě následující ráno, patřila magi. Ano, Magiovka!! Bŕŕŕŕ!! Ani zajídání vynikajícím gulášem nepomohlo.
      Chudák Polda na pokoji ještě roztřesen vzpomínkami na výšlap, studuje průvodce, aby se dozvěděl, jestli bude v jeho možnostech zdolat zítřejší Triglav. První nedůvěryhodnou knížku zahazuje, protože se jeho dnešní utrpení neshoduje s tím, co v ní jest psáno. Druhou již kvituje a po přečtení výstupu na Triglav středně náročnou cestou (7hod?!) a mém ujištění, že zpáteční cesta z něj je jištěná, sice ne zrovna odhodlaně, ale přece jen sděluje, že to zkusí. Na závěr ještě vzorně splnil svou funkci Hlavního nalévače a rozlévá po půlkách na dobrou noc.

A jak to bude dál? Lhal opět průvodce? Zdolali jsme Triglav? REjže

--- druhá julská galérka ---