7. prosince 2008

      Když jsem přicházel do skleníku sviňákovského nádraží a marně hledal skupinku povědomých lidí, přitom viděl, jak se Rejže směje, sotva mne zmerčil, bylo mi zcela jasné, že my dva jsme ti jediní, kteří se na Skalku vydáme. Skalku - respektive Ondřejník - jste nám odhlasovali ze čtyř nabídnutých variant. Troštičku jsme si to také přáli, protože jsme měli naplánováno, že když tahle varianta vyjde, zastavíme se cestou do Kozlovic, kde Šmíra otevřel už svůj třetí pivovar. Jak jsme nakonec dopadli?

      Zatímco náš vlak začal za Frýdlantem dýchavičně stoupat k Čeladné a já marně ve svahu nad dálnicí hledal Penzion Letohrádek (jeden z dalších minipivovarů), abych jej Rejžemu ukázal, venku se dost drsně rozpršelo a my tak jen doufali zázrak.
      A ten naštěstí nastal. Na nádraží v Kunčicích pod Ondřejníkem sice byla zima, ale nepršelo. Navíc ani jedna z obou nejbližších nádražek nebyla otevřená (což by v případě Poldově přítomnosti byla skutečnost velmi nebezpečná...), takže bychom museli vyrazit tak jako tak.
      Kdo kdy šlapal na Skalku právě odtud ví, že modrá značka hned za hlavní silnicí začíná mezi rekreačními chatami pořádně stoupat. Zatímco u vlaku nás ještě zahřála hruškovice, tady už stačí pouhý výšlap. Zvolili jsme slušné tempo a není divu, že chaty necháváme brzy pod sebou a už stoupáme do lesa. Tady už začíná cosi kapat z nebe (ehm, to jsem přehnal - z mraků) a velmi nás těší, že během chvilky kapky přechází ve sníh. Ten nám rozhodně nevadí.
      Se stoupající výškou začíná kolem nás postupně přibývat míst se sněhem a za chvíli tahle velmi vítaná hmota začíná křupat i pod nohami. Díky tomu taky víme, že před námi šli nahoru dva lidé, stejně jako opačným směrem. Výška přibývá, jedna bojofka přes kmen a chvíli odpočíváme u studánky, která je posledním zastavením před samotným vrcholem. O chvíli později už slyšíme hlasy. Vida, nejsme sami, kdo tady vyrazil:-)
      "Tak úplně nalevo máme Javorový, přes Kyčeru Koukáme na Lysou horu, hned vedle je mohutný Smrk, Velká i Malá Stolová, Tanečnice, pod kterou se krčí Pustevny a hned za nimi pro změnu Radhošť s Velkým Javorníkem..." Tak tohle všechno jsme dneska vážně neviděli. Vzhledem k naší dobré představivosti není problém tohle všechno představit a nijak nesmutní ani pár pocestných, díky jejichž hezčí části máme i vrcholovku. Skalka dobyta! Tak ještě zasloužená hruškovice (samozřejmě i pro naši foťařku) a žádné zbytečné zdržování. Pivovar v Kozlovicích už čeká!
      Cesta na sedlo nad Ondřejníkem byla jednoduše fičák, stejně jako klesání cestou ke Kozlovicím. Jen nám začala být přece jen trochu zima a trn z paty nám opět vytrhla hruškovice:-) Vida, netrvalo dlouho a ocitli jsme se u prvních chalup a chat v Kozlovicích. Moc pěkné místo a navíc přesně nějak takhle si představuji tu klasickou samotu u lesa.
      Před sebou jsme měli poslední a zároveň nehorší část cesty. Silnice od Ondřejníku společně s Ondřejnicí sice sympaticky klesá, ale kdo zná Kozlovice ví, že do středu obce je to ještě zatraceně daleko. A tak jsem si křižovatku s hlavní silnicí na Tichou doslova vymodlil. Ještě pár kroků a jsme ...
      ... a jsme v areálu bývalého fojství. Zároveň jsme ale také v lóji, protože kromě muzea tady nefunguje ještě nic: "Sakra, Rejže, kdo ti to poradil?" A tak nám nezbývá než své chuťové pohárky rychle a drsně přeladit na tradiční Radeg10. Holt, pořádný kvas dneska nebude. Ještěže i tak je tady relativně dost hospod. I s jídlem, po kterém teď toužíme nejvíce. Sice jsme chvíli uvažovali o KozloMlýně, ale ten je přece jen ještě dost daleko a času není zase tak moc.
      Ještě u jídla v protější restauraci chvíli uvažujeme, jestli náhodou nezkusíme znovu zajít vzít za kliku u pivovaru, ale nakonec nás i hospodská ujišťuje, že pivovar skutečně ještě nefunguje. Zkoušíme také internet. Všechno marné. Takhle se nechat napálit! Alespoň že oběd byl ucházející:-)
      Odjezd autobusu se přiblížil rychleji než jsme čekali a nohy nám už taky trochu odměkly. Zcela symbolicky začalo před naším odjezdem znovu pršet až by i děda Komárek mohl závidět. Ale to už uháníme směrem k Ostravě vytopeným autobusem, ve kterém nás bere docela spaní. Jako bonus a aspoň jako malou cenu úteěchy jsme si dali puškvorcové pivo v Zábřežském zámku (taky pivovar) a Rejže s dalšími pak ještě překvapivý zápas našich se Švédy (3:4) na MS ve florbalu.
      Pánové, i tak můžete litovat! Obzvláště do Poldy si tady musíme dloubnout. Člověk by řekl, že už je dost starý na to, aby mohl dokázat odhadnout své síly a včas po chlastačce vstát...:-)
      A propos, ještě jsme zapomněli na dva rumové kamarády. Zatímco Bartič prý dneska musel šlapat místo do kopce komusi po kuchyni, Ndpor jel na jakousi rodinnou oslavu. Ale třeba něco napíše o své včerejší návštěvě Křivoklátu a Berouna. Uvidíme.

081208 Indurajn:-)