28. listopadu 2008

      Mít čtyři křížky za sebou, to už je slušná polovina života. Alespoň podle statistik a u chlapů ještě malinko více než u ženských. Na ty čtyři křížky si teď chťác nechťác bude muset zvykat i Brekoun, nebo chcete - li Aljoša, zkrátka Aleš Neuwirth, stálý to člen klubu SZKF ve funkci stálého a také zcela nefunkčního korepetitora...:-)

      Osobně nás sezval již o čtrnáct dní dříve na Arabela Klenbě, kde sice povídal něco o tom, že v žádném případě nejde o nějakou slavnostní schůzi, natož o banálnější oslavu přirozenin. Nebylo však problémem spočítat si, kolikže mu to vlastně je let. Hlavně Kufberek se chtěl pro příště vyvarovat dalších slziček. Nechtěl nadále poslouchat, že když on měl ... let dostal kolo a on teď nic. Pro klid duše jsme se sešli o den dříve s Kufberkem v Shopping parku, abychom si po hodině bloudění odnesli jenom mírnou depresi z toho, že jsme nic nekoupili a podstatně hlubší depresi z předvánočního shonu, který byl všude kolem nás. Karamba! Tyhle svátky klidu a míru...
      V poledne o den později - v den oslavy - jsme na tom nebyli lépe a s přicházející časovou tísní byl náš stav stále horší. Jak jsme se však už mnohokrát dříve přesvědčili, jen v takovýchto stresových situacích si víme rady a mohli jsme oba hodinu před začátkem zvolat lakonické: "Mám!"
      Normální schůze, jak tomu eufemicky říkal, měla dle brekounových instrukcí začít v šest večer a já jej odhalil už ve čtyři odpoledne, kdy mne to trklo: "No jasně, od šesti tady Čestmír čepuje zkušebně Excellent 11, nový pokus od Gambrinusu, a navíc za zcela netradiční cenu patnáct kaček. Ušetřit chce, holomek jeden!" Po příchodu se samozřejmě tvářil překvapeně, že o ničem nevěděl a my se pro změnu tvářili, že mu to baštíme. Když už to má tak levné, původní lehké temto v konzumaci jsem mírně zvýšil. Netušil jsem však, co rozpoutáme předáním darů, neb následná fernetová smršť, které následně přišla, mne poměrně rychle katapultovala někam, kam jsem se rozhodně dostat nechtěl:-)
      Oslava, pardon schůze, to byla bujará, v podstatě se občas propojil pivním a panákovým teleportem náš stůl Televizní se stolem Fotbalovým, což Čenda přičinlivě svou obsluhou přiživoval. V Klenbě došlo také k malému objevu, což vlastně způsobila fernetová smršť, po které jsme shledali, že v kamenech na pravém konci Důchodcovského stolu je ukryta tajemná mužská tvář. Inu, i Klenba má v sobě kousek tajemna:-)
      Až zvednuté židle všude kolem nás decentně upozornily, že je ten nejvyšší čas odejít zpátky domů k maminkám. Kufberek se doftípil natolik rychle, že jeho bleskový odchod z Klenby na autobus jsem odchytil až příliš pozdě. Jak on, tak autobus už jsem toho večera neviděl a bylo to vlastně jenom dobře, poáč jsem se následnou chůzí k domovu zřejmě dostal z nejhoršího. Tím však ani náhodou nechci naznačit, že sobota byla pohodová. To ani náhodou. I když vlastně ano, poáč byla čistě pyžamková...
      Do poněkud humourné situace nás tak vlastně dostal pouze Skoumal, jež se sice tvářil celou dobu, že přijde, leč bez omluvy nakonec schůzi vynechal, což obzvláště Kufberka nadzvedlo. Ještěže s placením svého podílu zase tak moc neotálel:-) A asi správně tušíte, že je třeba se zmínit ještě o jednom členu našeho spolku, kterým je sporťák Npor. Ano, ten se nedostavil také, neb jej zhatila nějaká brutální chřipajzna. Ještěže nešlo o klasické puchýře. Vždyť Tour de Lysá byla teprve nedávno...:-)

081202 Indurajn:-)

Oblíbená galérka padlých růží na závěr...