fotky

... železný oř...

... Lysá hora dobyta!!! ...

... POMAlenovice - Borová a cesta domů ...

... zpátky doma v teploučku u Čestmíra ...

BEZ PENĚZ S NÁMI NA LYSOU NELEZ!!
21. až 22. listopadu 2008

1.letošní oběť Lysé hory
aneb: Ať je Ti "Máňo" zem lehká!!

I.      Letošní výšlap byl obzvlášť vypečený. Zážitků bylo opravdu hodně, což se nedá říci o penězích v našich peněženkách, které většinou zely prázdnotou. Nebýt Gabky, tak jsme druhý den jen stěží přežili.
      Jelikož jsem měl ráno v peněžence pouhou desetikorunu, tak jsem hledal nějakou oběť, která by mi půjčila. Poté co jsem uviděl Gabku jak platí na Pomě, volba byla jasná. Chtěl jsem 500kč, ale že prý nemá drobné, tak jsem vyfasoval tisícovku. Hned se u Gabky začala tvořit fronta!! Druhý v řadě byl Bartič, který si odnesl taktéž 1000kč. Posledním uspokojenými zájemci byl Pyžva s Renčou. Nevím, kde ta Gabka vzala tolik peněz, že by jí ty nehty tak vynášely? Gabka nevědomky vlastně uspokojila 6 lidí. Protože den byl dlouhý a některým lidem postupně docházely peníze, tak jsme s Bartičem začali jako nejsolventnější půjčovat my! Bartič Štěpánovi a já Poldovi dokonce dva razy!
      Celé 2 dny jsme se náramně bavili a jelikož se mnoho hlášek během dne vykouří z hlavy (nejen alkoholovým opojením), zrodila se ve mě myšlenka, zapisovat si je. První byla vyřčena ve vlaku poté, co Maro oznámil, že Simča kojí. Polda(Hlavní nalévač), který zrovna rozléval po půlkách prohlásil: "Tu se taky kojí"!

II.      A teď hezky od začátku. Kupodivu na zastávce u kina nikdo nechyběl. Polda, Rejže, Štyk, Věrka, Maro, Simča, Edit, Honzík, Eliška, Melinka, Adámek, ti všichni byli na svých místech. Akorát Npor. přiběhl na poslední chvíli s tím, že se u Hausu pokoušel koupit jízdenky z automatu. Samozřejmě, že předem rozhodnutý souboj skončil vítězně pro automat. Nejenže mu nevydal jízdenky, ale nechal si i jeho těžce vydělané peníze. Asi nebyl výherní! Kdosi v autobuse na Nporučíkovu adresu utrousil: "Už to zase začíná!"
      Ve Sviňákově se k nám připojili další Lysaři: Pyžva s Renčou, Bartič s kámošem, dalším piliňákem Štěpánem a k překvapení všech i "rudý ďábel z Mexika" - Schumacher. Jediný kdo slíbil a nepřišel byl Indurajn. Ospravedlnil se trapnou výmluvou, stejnou jako když jsme byli v Tatrách, totiž na něco tak povrchního a zbytečného jako je práce. Dalšími známými firmami, které se dlouhodobě neúčastní našich akcí, kde je zapotřebí fyzická námaha, jsou Struna a Fliny. A o Batinovi všichni víme, že je pod pantoflem. Své vycházky si už vybral, když byl na Čendově padesátce.
      Cesta vlakem nám uběhla rychle, ani jsme se nenadáli a už jsme stáli před Beskydskou pivnicí na Ostravici. Zde se od nás na chvíli odloučily Simča a Edit s děckama, které šly napřed na Montéra. Zbytek výpravy se na dvě piva a česnekačku uvelebil uvnitř. Frk s pořadovým číslem 2 byl připsán Věrce. Potom co jsme ji posílali, ať objedná další piva, vyhrkla: "Co, kasírovat?! " - asi profesionální deflorace. Hned na to někdo vykřikl: "Pozor falešná vrchní!" Je podivuhodné, že máme v naší "Klenbapartě" tolik hospodských!? Zde byla Věrka se Schumim a večer za námi k Veličkům dorazilo dokonce celé "Bartrio:" Gabka, Kačena a už skoro barman Vitold. S nimi žízní určitě nikdy nezhyneme.

III.      U Montéra jsme se znovu všichni sešli a pokračovali směr Zbuj. Maro se Štykem šli napřed. Věšeli na stromy fáborky, které měla za úkol hledat děcka, aby nakonec našla čokoládový poklad. Elišku s kočárem dostal na starosti, neuvěříte kdo? Polda!!! Ti rodiče jsou asi šílení, kousla je snad tarantule, nebo co?!! Do Zbuja jsme už dorazili bez mamin, které s ratolestmi fičely na vlak. U Zbuja jsme seděli v němém úžasu, protože nás obsluhoval sám velikán národa českého - Jára Cimrman. Kdepak , už neplatí Jára Cimrman ležící, spící, ale Jára Cimrman obsluhující! Ticho přerušil až Schumi, který zvolal: "Dejte mi kvas!"
      Zastávka U Zbuja byla opravdu krátká, protože jsme nechtěli našeho génia zdržovat od jeho bádaní. Po pivu, polévce a po štamprlích, které Bartič se mnou prohrál v sázce: kdeže se nachází vlek nad Montérem, jsme vyrazili vstříc dalšímu záchytnému bodu na Lukšinci. Tady už byly první náznaky sněhu a zanedlouho dokonce došlo na sněžení, které na planině pod Lysou přešlo v chumelenici. Zde došel Věrce dech i síly, ale po oplatce a výborném Renčiném čajíčku byla opět ready. My tři jsme tvořili druhou skupinu a k mému velkému překvapení se v čele udržel po celou dobu výšlapu Schumi, asi jej k fenomenálnímu výkonu poháněla touha po kvasu. Třetí skupinu si vytvořil sám pro sebe Pyžva a peleton uzavíral Štěpán se slovy, že plive krev (bandita - kuřácký, proradný).
      Před Šantánem na Lysé v totální chumelenici měla Věrka vskutku zajímavý dotaz: "Nejsem rozmazaná?" Na to ji Renča odvětila: "Věruš, tady to nejde vidět." Ano, to je naše Věrka, ta chce být vždy, všude a za jakéhokoli počasí k pokoukáníčku. V hospodě se zase dožadoval piva Schumi se slovy: "Kde je to pivo, ať to můžu nagrcat do sebe." Schumacher během tohoto 2-denního klání zcela zastínil i miláčka našich čtenářů - Nadporučíka. Všude, kde vstoupil, se ihned stával středem pozornosti. Hlavně na zpáteční cestě vlakem vedl dlouhý, nekonečný monolog, ale na ten si musíte ještě pár řádků počkat. Vzhledem k tomu, že píšu pomalu, protože vím, že někteří z Vás neumí rychle číst, čekání se protáhne asi na dalších pár dnů.
      V Šantánu jsme se už trošku více rozštamprlovali, naším vyvoleným elixírem byla Lysá hora. Tady dokončil Polda zajímavý rekord, když si dal během dne už třetí polívku (česnekačka, zelňačka a kyselica). Čtvtrou U Veličků podle očitých svědků už nedal, prý ať má příště co překonávat. Po nezbytné vrcholové fotografii jsme vyrazili vstříc krásným zážitkům do nejkrásnější hospody v Beskydech - do Veličků.       To jsme ještě netušili, že tam na nás bude čekat i nejkrásnější, nejmilejší, nejsympatičtější, nejusměvavější, ………obsluha pod sluncem.
      Cestou dolů se stala neuvěřitelná věc,zabloudili jsme!! Tedy kromě mě, zdržejíc se vyprazdňovací povinností. A jak to bylo dál?

Nevěřícně na planině zíraje,
ve sněhu žádné šlépěje,
po mobilu už sahajíce,
spanilou siluetu zaostřil jsem.

Hurá, mé srdce i mé tělo,
radostně se rozechvělo
a má ústa křičí jako zvon,
je to Nadporučík, mého srdce šampión.
Za ním Pyžva, celá naše parta,
vzadu Schumi třepe se jak startka.

Vinen vším byl Bartoloměj,
divočil a uvažovat pozapomněl,
odsouzen byl jednohlasně,
platí štamprle to je jasné!

IV.      Bartič to fakt byla ostuda jak sviňa! Rychlost opravdu není vše, chce to někdy zapnout i zapalování, není-liž pravda. A co ti ostatní? Ti tě tupě následovali, takové kapacity, pojmy ve světě vysokých hor jako jsou Štyk, Polda, Npor., hle i Hynek, Vilém,Jarmila, Jeníček, Mařenka, Sultán, Tyrl, Smolíček ba i Pacholíček.
      Co se týče vlastních veršů, pevně věřím, že se budou líbit mému slovutnému učiteli, lehce melancholickému poetovi Nporučíkovi. Nebo snad, ne? Že by cítil konkurenci?
      Blížíme se opět k Lukšinci a tedy i zlomovému okamžiku celého putování, na který se bude jistě dlouhá léta vzpomínat. Hlavně jedna osoba, která je z toho opravdu velmi nešťastná. Odtajnění tohoto příběhu necháme až k Veličkům na 19 hodinu, kde vše prasklo a to doslova.
      Na Lukšinci nás velmi mile překvapili Pyžvovci, když vytáhli dvě objemné krabice, jedna byla s kousky kuřátka a druhá s bublaninou. To byla, ale dobrotka. Za odměnu můžou i v příštím roce jít s námi, ale opět i s těmito pochutinami. Nás ostatní by nenapadlo (snad mimo Npor.) něco takového tahat s sebou, většinou nám stačí placačka v náprsní kapse a nějaká ta čokoládka. Při další cestě se z Pyžvi na chvíli stává Npor. v Tatrách, když se mu pokazil zip od batohu. Ovšem s Renčinou pomocí vše zdárně opravil.
      Kolem 16 hodiny se hlavní skupina ocitá v tolik toužebně očekávaném cíli. Štyk, Pyžva a já jsme se vydali na Pomu, vyfasovat klíče. Zde mi Štykem byla přidělena postel miláčka davu, našeho milého, ale i nenáviděného Pražáka. Jak se ráno ukázalo, tak všechny ubytovací plány, kdo, kde a s kým vzaly za své. U Veličků bylo o nás jako vždy vzorně postaráno. Všechny ty gulášky, hermelíny, tlačenky a utopenci byli prostě vynikající, o pivečku ani nemluvě. To vše šlo ruku v ruce s báječnou obsluhující slečnou, na kterou jsem vypráskal několik desítek fotek. Jsem zvědav kolik jich projde nemilosrdnou Indurajnovou cenzurou! Naposled nepustil do éteru Gabčiny k...y a tak pracně jsme je aranžovali.
      V době, kdy už zábava byla v plném proudu a po gulášku, jsem byl vyzván, ať konečně vytáhnu kytaru. Někteří lidé kytaru už ke zpěvu vůbec nepotřebovali, protože řvali o 100 péro. No,vytahuji (z aktovky květiny) z futrálu kytaru a v tom sál zašuměl překvapením i já jsem zašuměl překvapením , ten odsouzenec byl Polda a Rejže čte neúprosný rozsudek:

Pověste ho vejš, ať se houpá,
pověste ho vejš, ať má dost,
pověste ho vejš, ať se houpá,
dostal Máňu na starost .

Pověste ho za kytaru,
které nesplnil svůj slib,
k Veličkům Tě donesu,
cestou dělal spoustu chyb.

Pověste ho, že s ní spadl
u Lukšince na záda,
pověste ho, že s ní spadl
byla vražda spáchána.

Nevěš Poldo svoji hlavu,
oprátka je schovaná,
nikdo Ti nic nevyčítá,
chlastat budem do rána.

      Tak a je to venku! Dobrovolně přiznávám, že brát sebou kytaru na Lysou byl hodně nerozvážný čin. Alespoň už vím, co si nadělím pod stromeček. Stará Máňa mi sloužila poctivě řádku let, takových 12-15, takže je pravý čas na obměnu. Loni jsem vyměnil manželku, takže letos logicky přichází na řadu kytara. V Klenbě po návratu z Lysé v pokročilém stadiu opilství jsme se Štykem vymysleli, že bychom mohli uspořádat "Pochování kytary."
      Dobrou náladu nám tato nehoda nezkazila, jako náhrada nám posloužila veličkovská kytara, vozembouch, tamburína i rumbakoule. Zvláště Schumi se tak vehementně ponořil do hry ve vozembouch, že z něj začaly lítat jeho součásti. Jediné co mi trochu kazilo náladu bylo, že nám někdo neustále objednával místo Lysé hory meruňkovicu. Nemohl jsem to už vydržet a za mlácení pěstí do stolu jsem zařval: "Východní křídlo nechce meruňku, říkám to už potřetí a naposled !" Prý v těch půlkách měl prsty Polda, ale nechci ho bez důkazu obviňovat. Další kdo si stěžoval, pro změnu opět na Poldu, byl Bartič, který bezmocně, krčíce rameny prohlásil: "Řekněte mu, ať mi to pivo pořád nepije."
      V mých zápiskách figurují ještě dvě poznámky, které mi nedávají vůbec žádný smysl. Jsou z Poldovy dílny: "Gabrielo, ty jsi šikovná co,co,jo," a "Klasiky z Antiky." K mému příjemnému překvapení letos v hospodě usnuli pouze dva lidé, ortodoxní spáči -Maro a Schumi. Myslím, že jsme U Veličků strávili dost času, je tedy nejvyšší čas přesunout se na Pomu aneb "Jak nám to Bartič s Poldou zavařili."
      V.      Poněvadž jsme se od Veličků trousili podle toho, jak kdo byl unaven z náročného výstupu a chlastání, nastávaly na Pomě postupně zmatky. Původce všeho byli věrní kamarádi ve zbroji i v hospodě Polda s Bartičem, kteří odešli první. Jelikož se zamkli do pokoje, kde mělo podle původních prognóz spát 8 lidí, nemohli se k nim Schumi se Štěpánem dostat. Proto zaujmuli pokoj BarTria. Aby nebylo jejich trápení konec, ještě je někdo zvenku zamknul! Protože potřebovali vykonat v noci potřebu, musel se Štěpán po římse dostat do vedlejšího pokoje k Pyžvovcům, aby otevřel dveře i pro Schumiho, který už byl na pokraji zhroucení (pochcání). Jako nejzkušenějším Pomařem, který už leccos pamatuje se ukázal Maro.Ten se dostal oknem, které odpoledne nechal prozíravě otevřené Štyk, k mazlíkům (Polda s Bartičem) a otevřel tak dveře pro ostatní. Poslední dorazilo BarTrio a jelikož jim pokoj zabrali Schumi se Štěpánem, museli si najít nějaký náhradní.
      Ráno byl srandy kopec. Roztřesený Polda po té co se dozvěděl, co večer s Bartičem vyvedli, zkoušel nějakým svazkem klíčů, najít ten správný klíč od dveří. Potom kdosi zjistil, že tam cpe klíče od Bartičova auta. Na pokoji padla řeč i na rozbitou kytaru, když v tom nás Polda šokoval: "Ty máš něco s kytarou ?" !! Bez komentáře… Poldy se ještě kdosi ptal, jak si s Věrkou užili noc. Polda zavtipkoval: "Já mám IQ 190 ona 110, to nejde spojit!"
      Věrka se kupodivu nedala: "Ty by ses nespojil ani náhodou!" V 8:30 byla pro nás nachystaná snídaně, každý si objednával podle chuti vaječinku, hemenex, párečky, marmeládky, jenom Schumi začal i skončil u kvasu. Maro se od Vitolda dozvěděl, že mu v noci volal do Veličků, ať koupí kořalku a lentilky. Vitold jako slušně vychovaný přikoupil ještě lahváče, ale pít už je neměl s kým. Menší příhodu měl i Npor., když jsem mu u snídaně hodil míč se slovy kokoška. Npor. ho na to vyhodil vysoko do vzduchu, nikdo nezareagoval a míč po dopadu poskakoval mezi našimi snídaněmi. Na závěr šéfová oznámila, že nám příště raději žádné klíče nedá!
      Cestou na nádraží jsme zastavili na nutné ovlažení hrdla v hospodě Na Borové. Zde nám zaplať Pán bůh otevřeli už půl hodiny před otvíračkou! Zlatí lidé, dobře poznali, že potřebujeme pivní pomoc. Náš původní plán, že pojedeme vlakem ve 13:15, se nám nepodařil zrealizovat. Probíhaly zde zrovna zvěřinové hody a k tomu ten výborný zdravotní Prazdrojek... Nepohrdli jsme zde na spravení zvěřinovou česnekačkou a na Štykovo doporučení ani Kancem - knedlem - zelem. Tady jsme poprvé v plné kráse zhlédli i zmrzačené tělo mé Máni.
      Ve vlaku nastal zlatý hřeb dne, ne-li celého zájezdu - Schumi ve vlaku, už to je sama od sebe šílená představa! To, co zde předváděl, se zařadí do zlatého fondu Klenbovní Galérky.
      Schumacherově pozornosti neunikla pohledná slečna ani její pes. Nejdříve zjistil, že pes není kolie, ale australský ovčák. Hned na to ji prozradil, že má doma ovčáka německého. Řekl: "Ti psi by se mohli spolu zkřížit a potom se zkřížíme též !" Vagón pukal pod ohlušující salvou smíchu. Když průvodčí kontroloval Nporučíkovi jízdenku, Schumi mu řekl: "To je taky zaměstnanec ČD." Průvodčí vtipně zareagoval: "Pojď k nám, bude nás víc." Vtipálek průvodčí při zpáteční cestě Schumimu řekl: "Ty jsi takový šikovný" a vpálil mu razítko na čelo!!!
      Zábava nebrala konce a kdo si myslí, že jí byl konec, je na velkém omylu. Třešnička na dortu a podle mého soudu asi největší pecka, přišla na řadu v tramvaji, ve které s námi stále pokračovala ona slečna a její pes. Schumimu prozradila, že v hospodě na Mexiku už byla, ale protože je tam zákaz vstupu se psy, tak odešla. "Ty tam můžeš přijít i se slonem," vypálil Schumi na celou tramvaj. Jeho hlodům by snad nebyl nikdy konec, kdyby si pro něho do Sviňákova nepřijel jeho osobní řidič a neodvezl si ho na Mexiko.
      A tak jdeme do finále a tedy do naší rodné Klenby. Tady zprvu zábava vázla, ale potom, co Věrek objednal první rundu, jsme začali pozvolna procitat. Přišel i gaučový povaleč Struna. Když se dozvěděl, že s náma byl i vnadný benjamínek Kačena začal zklamaně mlátit hlavou o stůl. Myslím, kdyby věděl dopředu, že jde i ona, asi velice rád by zapomněl na práci. Načež mu někdo připomněl, že by zase š…l a dostal další složenku (na alimenty). Poldovou hláškou to začalo a Poldovou to taky skončí. Vysoukal ji ze sebe již silně znaven ve 20:25, když platil Čendovi: "Tu máš třista a nemluv nic." Ještě za zaznamenání stojí, že poslední foto bylo pořízeno těsně před půlnocí a byli na něm zachyceni největší vytrvalci Věrka, Štyk a Rejže.
      Bohužel si nikdo z nás nepamatuje, kdo nás vyblejsknul. Padly dvě domnělá jména Rocker nebo Bugys. Přiznáte se, kdo to byl? Pomsta Vás nemine!

To je ko ko konec!
Na viděnou se těší truchlící pozůstalý Rejže.

ZÁVĚREČNÝ DOKEC:

      Blíží se konec roku a vidím v dáli, že nás čekají samé vypečené akce a další nekončící příběhy. Věřím, že všechny budou aspoň tak zdařilé jako letošní Tour de Lysá II.
      A kdyže to bude další akce? Stačí se podívat na naše stránky nebo zajít do naší milované hospůdky, tam vše zjistíte !!

Kraťoulilinkatá Klenbovní

Snad dnes, zítra nebo za osmnáct dní,
až půjdeš ráno z Klenby, pozor jen nezmrzni,
opravdu na tuty, tentononc,fakt nezmrzni!

Fotogalérka

... z údolí do Zbuja ...

... kdo nebyl U Veličků, nebyl v Beskydech ...

Pozvánka:

Přátelé, kamarádi,
      jak se stalo již - lze říci - tradicí, i letos se vydáme na nejvyšší beskydský pahorek. Pro ty mnohé z vás, kteří tam byli, ale neví, tak jenom doplňuji, že vše propukne hromadným odjezdem vlakem Sp1611 v 8:22 ze Sviňákovského nádraží, který nás přiveze do Frýdlantu, kde si přestoupíme na trasu B (pro Pražáka: červený krtek) do Ostravice, odkud nás bude čekat všemi oblíbený nenáročný výstup, kde se vždy tak nějak přirozeně vytříbí ryzí charaktery od sviní.
      Naším cílem bude buď sympatický Šantán nebo vedlejší putyka. Ale pozor! Tam nebudeme rozhodně končit! Jen dáme spočinout našim unaveným končetinám a údům (ehm, vyberte si sami:-)), abychom se s halasným "Vzhůru dolů!" pokusili nabourat jinak nikdy nekončící poklid hospody U Veličků. Tady už nelze nějaké to decentní zaseknutí tak úplně vyloučit, nicméně lze konstatovat, že připravené a předem zamluvené nocližtě POMAlenovice je již na dohled. Účast je jako vždy očekávána vysoká, pročež neváhejte kontaktovat Věrku, která vám tradičně poskytne tu nejdůležitější útěchu.
      A propos, účast je neformálně povinná, jde o výlet fakultativní, takže jsem zvědav, na co se Rejže tentokrát vymluví... Třeba i Nadporučík musel dva týdny před výstupem konstatovat, že puchýře z jeho končetin jsou úspěšně zhojené a také batoh na svačinku je v pořádku. Vzhůru tedy na lysou Lysou!

Indurajn:-)