pátek 31. prosince

      Jedním z cílů silvestrovského dne, nebylo jen ve zdraví přežít oslavy Nového roku, ale i dostati se po svých na Lysou horu. Předem bylo signalizováno, že účast nebude valná, pouze tři z patnácti. Opravdu mizivé procento. Vlastně čtyři! Zcela jsem opomněl na Oponentského šílence. Co zase vyved? Pro něj nic tak zvláštního, šel na Lysou už ve dvě ráno, přímo od Veličků! Samozřejmě nikomu nic neřekl a jal se dobývati nejvyšší beskydský vrchol. Až na něm si uvědomila palice jedna piliňácká, že je na ní moc brzy a co tam jako bude dělat, než v šest otevřou hospodu? Chlad a únava ho hanebně zahnali na Kameňák, kde přespal na místním záchodku!

      Hlavní část lysohorské výpravy (Renča, Polda a Rejže) se vydala v Bártičových šlépějích s osmihodinovým zpožděním. Ten už mezitím odpočíval v leže, se zavřenýma očima na pomařském bidle. Největším nepřítelem naší trojky byl led, který pokrýval vrcholové partie a skrze něj se tvořily na cestě nemalé zácpy. V Šantánu bylo neuvěřitelně prázdno, což byla situace, se kterou nikdo z nás nepočítal. Doplňování tekutin bylo proto mnohem častější, Lysohorské na Lysé se prostě nedá odolat. Nechyběly ani polívčičky, chleby se sádlem zatímco klenbařský zbytek si v dolině pochutnával na našich obědech. Původně jsme chtěli vyrazit ráno kolem osmé bez snídaně s tím, že oběd stihneme na Pomě. Nakonec jsme byli rádi, že nám odložili aspoň večeři!
      Zpáteční cesta bylo jen stěží popsatelné divadlo. Polda na zledovatělém povrchu vůbec neovládal koordinaci svých pohybů a nebýt Renči, tak se trápí ještě dnes. Ostatně za vše hovoří absolutní a již teď mohu prohlásit, zároveň těžko kdy překonatelný rekord: Lysá - Veličci 2? hodiny!! U Veličků byli zcela v obležení turistů. Od Romany se dovídáme, že jsme předešlého večera sprovodili ze světa šest láhví Lysé hory! Polda zde u druhého piva usíná a i druhá půlečka se stává pro něj jen těžko stravitelným soustem. Nejhůř, ale bohužel dopadla Renča. Buď z velké fyzické námahy, kdy tahala Poldovo tělo dolů (já jsem měl přísný zákaz se ho dotýkati), ale spíše z valašské kyselice, proležela celý večer s kýblem u postele(huby).
      Pro ostatní bylo lyžování a procházky po okolí prokládané pivními dýchánky těmi pravými přípravami před silvestrovskou nocí. V klidu si tak mohli vychutnat Poldovo vystoupení při oblékání zapnuté košile přes hlavu. Pokus č.1: knoflíky vzadu. Č.2 - knoflíky vpředu, ale košile naruby. Č.3 - bingó! Patnáct minut před půlnocí jsem se marně snažil Poldu vzbudit. Na chvíli procitl a vyhrkl na mě: "Co? Je otevřeno, zavřeno, otevřeno, zavřeno,…." Pět minut před odzváněním starého roku šel na něj Štyk s osvědčenou taktikou, butylkou vody v ruce. Polda přišel právě včas na slavnostní přípitek, ovšem zcela zmaten oblečen v bundě a řádně propláchnut Štykovou sprškou.
      Tak máme půlnoc a s ní i překulení do Nového roku 2010. Ústředními hrdiny oslav, kteří se spolu protancovali do časného rána, byli Polda se Schumim. Byl to opravdu zázrak, jak oba pookřáli. Schumi po včerejším kómatu, kdy U Veličků byl zcela němý a Polda po dnešní Lysé. Vrcholem dvoudenních oslav bylo Poldovo sólo na Goťáka, kdy se kolem něj vytvořil kruh a každý (ať ženského, či mužského pohlaví) - jakékoliv barvy pleti neb náboženského vyznání, s ním musel jít dokola.
      Tuha dopsala, klávesy chtějí odpočívat, nezbývá tedy než se rozloučit a popřát všem do Nového roku 2010 hodně štěstí, zdraví a krásných chvil strávených s lidmi, které máte rádi.
Za Klenbaře REjže

galérka