poslední lednová sobota
Již delší dobu je mi vytýkáno, že tady píšu o leckoms, ale když mám sáhnout do vlatního svědomí, žádná pikantnost se neobjeví. Věřte, že poslední pikantnosti z téhle povedené narozeninové taškařice jsem se dozvěděl až někdy v půlce března, kdy mi definitivně Fusatý objasnil můj "odjezd" z akce. Pár věcí jsem si pamatoval i já, třeba jak jsem se o půl sedmé ráno světlem (nikoli zimou) vzbudil na břehu Odry vedle mostu z Polanky do Bělé. Ale že jsem si za způsob cestování k domovu mohl vlastně sám, to byla pro mne velká novinka...
Vše samozřejmě začalo zcela jinak. Kolem poledne, o nějakých patnáct / sedmnáct hodin dříve před nečekaaným probuzením, jsem zavelel všem pozvaným, že je třeba se sejít v Zátiší, projít se pěkně po svých do Klenby a pak teprve začít s vlastní akcí. Čert ví proč jsem za svůj dnešní oběd zvolil oproti ostatním pouhé pivo. Zřejmě mne hřálo, že i přes nemalé množství pozvaných Klimkovičáků, na Hotýlku v Zátiší většinu tvoří přespolní.
Kolem druhé odpoledne vyrážíme vzhůru k pramenům a za nádherné zimní náladky poměrně ostrým tempem míříme na východ ke Kénigsbergu. Cestou se mi potvrzuje mnou dávno potvrzené zjištění, že je důležité mítí svého Pivka, poáč o catering nebyla nouze. Koulovačka s Brekounovou Janou patřila k celé povedené putovní taškařici.
Až pod lázněmi na rozcestí pod Mezihořím došlo k první komplikaci. Tehdá prohlásil (momentálně) nejvyšší horal a klimkovičák zároveň, že on přece moc dobře ví, která cesta je k Raškům nejkratší. Je překvapivé, jak dokáží být Klimkovičáci solidární a všichni se za Rejžem vydali. Nás zbývající většina vyrazila neochvějně na zmíněné Mezihoří a nikým nečekanou oblíbenou Indurajnovou zkratkou pak rovnou k Raškům. Co vám budu vykládat. Náskok nad domácími činil zcela určitě dobrých deset minut.
U Rašků jsme pobyt nijak nepřeháněli. Do Klenby už jenom coby kamenem dohodil a 64 dojel, takže po čtvrté byl ten správný čas k opuštění lokálu. Nechápal jsem, že mémo osobnímu cateringu stále nedocházejí zásoby, což jsem zároveň samozřejmě kvitoval. O to překvapivější výraz nás očekával v Čendově tváři po našem elegantním vplutí do základny. Pro dnešek přejmenované na pařeniště.
Před sedmou hodinou stále oslava vypadala spíše jako malé společenské faux-pass, ale přeci jen po Večerníčku, který domácí chtěli zřejmě zhlédnout v pohodlí svého domácího sofa, se pivnice začala přiměřeně zaplňovat. I stoly vypadaly lépe a Pižwa začal pomalu, ale zcela suverénně vytahovat jeden svůj kulinářský triumf za druhým. Bylo na čase, leč já stále nějak odolával pocitu hladu. Časem se ukázalo, že šlo o chybu zcela fatální.
Před desátou přišlo na předání darů. Děkovný proslov jsem naštěstí zcela zazdil rozsáhlým předproslovem, což všichni přítomní kvitovali s povděkem. Ještě jsem se stačil zastavit do Barbaru optat se na jeho posádku, zda se také nezastaví a už se přiblížila ona rozhodující chvíle, slavný breakpoint, který mne katapultoval někam, kam jsem ale ale vůbec nechtěl. Ve dveřích se objevil Schumi.
... a nebyl sám. Jako doprovod si dopřál dvě ověřené podpůrkyně v tvaru nebezpečné láhve metaxy, přičemž jednu z jeho průvodkyň jsme dali do frcu. Ano, tušíte správně, s paní Metaxou není nikdy žádná sranda, jestliže se objeví v pozdních hodinách mezi účastníky správně rozpité chlastací party, za kterou nás kolem půlnoci mohu spolehlivě označit. Černého Petra jsem si vytáhl já. Od těch půlnočních časů přišlo okno. Co okno, přímo výkladní skříň! Zbytek večera (snad raději rána) znám již z vyprávnění a z jeho důležitými fragmenty jsem vás již seznámil na začátku.
Jak sami vidíte, nemáme to kolikrát na světě lehké. I běžky (jeden z darů) se večer přemisťoval na trase Klenba - Svinov - Polanka, kde skončil (mému ne-vědomí) uschován až do dalších dnů...
Díky všem za účast. Indurajn:-)
--- fotogalérka ---
--- poZvánka ---
Indurajn 35 Klenba speciál
Přátelé, kamarádi, jak jsem během svých nemnoha (sic! k tomu nealkoholických!) návštěv naší základny zjistil, mnozí stále tápete a hledáte podrobnosti o chystané sobotní taškařici. Navíc i Rejže, stále více zahleděn do svého pochybného Pižvatýmu, je nespokojený s množstvím mnou podávaných informací a tlačí mne k vyjádření. Máte je mít:-)
Všem vám jsem během posledních čtrnácti dní poslal do klenbovních schránek pozvánku. Jak se následně ukázalo, nejenže od mnohých stále marně očekáváme vyplnění životopisů, ale dokonce titíž lidé ani neumí používat svou schránku. Pro všechny nezbedníky jsem tedy na stránkách O nás uvedl návod, jak se ke svým zprávám dostat. Heslo snad už každý udržíte:-)
Ale zpět k taškařici. V poslední lednovou sobotu bych rád při příležitosti vstupu do Klubu pětatřicátníků poseděl s lidmi, které mám rád. Vzhledem k tomu, že je mi vyčítána nevalná účast na sportovních akcích Všech dobrých Klenbařů, chci se rehabilitovat. Vězte, že slavná linka 5 jezdí z Vřesinské ve čtvrt a ve tři čtvrtě, což lze zjistit třeba na stránkách DPO, a právě ta vás doveze k Hotýlku v Zátiší. Tušíte? Ano, obejdete tramvaj na konečné, přejdete lávku pro pěší nad Porubkou a po pár krocích do kopce jste na místě.
Co tam? Na pozvánkách jsem psal, že od poledne zde budu pobývat a čekat na sportuchtivé Klenbaře. Využijte toho, adrenalinu není nikdy dost (konečně, zabezpečení tramvajové trati jsme stále, ehm, nerealizovali) a člověk je tvor chybující:-)
My, co se v Hotýlku setkáme, vyrazíme ve dvě hodiny směr Klenba. Sám to chodím za dvě hodiny, tak hádám, že když Brekoun vystoupal dokonce na Lysou, budeme pod Čestmírovou pípou nejpozději v pět. Polda sice bude brblat, že hospod cestou nemnoho, ale o dvou bych přeci jen věděl, přičemž další dvě nácestné raději vynecháme.
Co v Klenbě? V pondělí se rozpoutala vášnivá diskuze na našem chatu a opřeli se do sebe mlíkaři versus kuřáci. S dovolením, jsem známý průkopník slepých uliček a tak bych rád, aby aspoň v tomto jediném dni v roce byla pivnice nekuřácká. I Věrka to rozdýchávala těžce, ale mohla by se pokusit, stejně jako zbytek menšiny kuřáků, vyjímečně se otrávit relativně čistým klenbovním vzduchem. Díky moc!
A poslední věcí je otázka darů. Jak jsem zjistil, s blížícím se datem akce bobtná byrokracie i v našich řadách! Zatímco jsem svým dárkovým referentem jmenoval Kufberka, ten na vaše četné žádosti potvrdil ve funkci náměstka dárkového referenta vámi vyžadovaného Nadporučíka. Snad už tedy úřední šiml zařechtal dostatečně a budu se moct těšit vaší sobotní přítomností. Díky:-)