ski Bumbálka 2009

<<< ski Bumbálka 2009 >>>
<a href="http://www.weblight.cz/chatbox/?id=34551">Chatbox weblight.cz</a>	25. ledna GEOGRAFICKO - GURMÁNSKÁ EXPEDICE NA LEDĚ ANEB CESTA K PRAMENI ČERNÉ OSTRAVICE BUMBÁLKA-KMÍNEK-DOROŤANKA-ČERNÁ Tentokrát nás klenbovní Lukáš Bauer nechal ve štychu a této expedice se neúčastnil. Zřejmě zvolil odpočinek po vítězném závodě v lotyšském Otepää. Byli jsme s Poldou dosti zaskočeni, protože jsme měli strach, že si bez něj neporadíme. Kdo jiný než Lukáš umí zvolit vhodné tempo, umí dát dobrou mázu a kdo jiný než on nám bude předvádět ladný klasický styl?! Nic naplat, na start na Bumbálce jsme se postavili osamoceni s notnou dávkou nejistoty. Po předešlých běžkařských hodech plné sněhu a prudkém oteplení během týdne s hrůzou zjišťujeme, že sněhu na cestách v lesích je pramálo. A navíc jsou prokládány zledovatělými plotnami. To s krátkými, ale prudkými úseky vytváří vražednou kombinaci. Šílený Polda všechny sjezdy zarputile sjížděl s četnými pády až na ledové koryto nad Konečnou, kde i on sundal své běhy. Toto koryto by dal snad jen Danilevič se svým dvoubobem. První rachen pausu dáváme ve velmi příjemném zařízení na Kmínku. Jelikož ten leží už u našich eurobratrů, s napětím hledíme, kolik budou po nás chtít za pivo. 0,83E za Gambáč je sice cena divná, ale pro nás velmi přijatelná. Pre cesnakačku špeciál za 1,06E platí to isté. Česnekačka byla vynikajúca, sedla nám náramně. Zvláště po klenbovních karetních a kostkových seancích, které se protáhly do brzkých ranních hodin. Pižva by mohl jít k zdejšímu kuchaři do učení, aby konečně něco chutného vytvořil i on. Při placení nás vedoucí překvapil, když chtěl po nás 168 českých valut. V zápětí mu to vracím s tím, že budeme platit v eurech. 5,44E zní jeho verdikt. Dávám 6E. Tringelt 0,56E je po přepočtu docela slušný. Věrka by za něj s určitostí udělala pukrle jaké svět ještě neviděl, že Věruš? Cesta naštěstí nebyla stále samý led a bez sněhu. Po opuštění lesa na nás vždy čekaly parádní úseky plné sněhu, které nám plně vynahradily ty předešlé, méně příjemné. Velmi zdařile to okomentoval ostřílený souběžník-romantik: "Na ty šutry v lese člověk zapomene, ale ty krásné úseky, ty člověku zůstanou!" Zlatá slova! A o to jde, ne? Vybrat si ze všeho hlavně to pozitivní a ne vzpomínat jen na to zlé, jak to někteří lidé dovedou (většinou opačné pohlaví). Struna by tady nejspíš zešílel, bo jak nejsu dobre stopy, tak nejsu vykony. Zlatý gurmánský hřeb na nás čekal na Doroťance. Vyhladovělý Polda z nabídky zdejších jídel trefil do černého, když vybral vepřový guláš. Byl opravdu vynikající a nebylo to tím, že jsme měli velký hlad. Po kuchaři na Kmínku je i zdejší dalším adeptem na Řád vařečky zlaté! V průběhu našeho rozjímaní na Doroťance docházíme k závěru, že původní plán stihnout bus na Visalajích v 15:00 nedáme. Ani záložní varianta 16:22 z Bílé, přes Bílý kříž a Grúň se nejeví jako reálná. Proto volíme jedinou rozumnou variantu sjet do údolí Černé Ostravice a odtud na zastávku Černá u rozcestí na Konečnou. Při študování této varianty v mapě zjišťuji, že řeka Ostravice vzniká vlastně soutokem Bílé a Černé Ostravice. O tom jsem do té doby neměl ani páru. To je ostuda, co? Kdo z Vás to věděl? Nevím co nás v té školy učili? Hlavně o soutoku nějakých řek u Mělníka, jak si tak matně vzpomínám! A navíc zjišťuji, že pramen Černé Ostravice leží nedaleko. Našli nebo nenašli nedaleký pramen?! Od Doroťanky nás nejdříve čeká parádní sjezd přes zasněženou louku. Modlíme se, aby cesta, na kterou se chceme napojit nebyla odhrnuta. Zbytečně. Ten šéf nahoře moc dobře poznal, že jsme bezbožníci, že se modlíme maximálně za to, aby pípy nikdy nevyschly. Naše lyže pláčou, když je týráme na zbytcích sněhu prokládané šotolinou. Volíme uhýbací manévr do lesa. Prodírame se mezi stromy, když v tom ho spatříme. Pramen Černé Ostravice?! Mezi závějemi sněhu se jako oáza v poušti třpytí tráva a mezi ní vyvěrá malý pramínek vody. Je to onen vysněný pramen?? Pro nás rozhodně ano!! Objevujeme zde střepy, zřejmě od Munzarového hrníčku, když se vracel Zpět k pramenům. Polda nesouhlasí a říká, že jsou určitě od Rumu. Zanedlouho se dostáváme na cestu, která vede až do cíle podél Černé Ostravice. K naší radosti se dá po její krajích celkem obstojně běžet. Tento úsek byl pro nás zaslouženou odměnou za všechna ta příkoří, která jsme museli během dne vytrpět. Neustále se musíme kochat, co zdejší příroda podél řeky vykouzlila. Četné peřeje, ledové kry pokryté čerstvým sněhem, nádherná průzračná voda v nás vyvolávají nepopsatelné emoce. Popadá mě amok. Fotím, fotím a zase fotím, blížím se k fotografickému orgasmu. K vyvrcholení bohužel nedochází, protože mě Polda popohání, touží po orgasmu pivním. Na zastávku přicházíme s půlhodinovým předstihem. Jelikož se na Černé nenachází žádná nalévárna, prcháme odtud havířovským expresem do Beskydské na Ostravici. Po jednom pivu a nezbytném přezutí nasedáme na bus, který nás přesouvá vstříc k novým zítřkům. Za běžeckou sekci starých dobrých Klenbařů Rejže Nezbytná rejžeho galérka
Poslední aktualizace:

<<< ski Bumbálka 2009 >>>

25. ledna

GEOGRAFICKO - GURMÁNSKÁ EXPEDICE NA LEDĚ
ANEB CESTA K PRAMENI ČERNÉ OSTRAVICE

BUMBÁLKA-KMÍNEK-DOROŤANKA-ČERNÁ

Tentokrát nás klenbovní Lukáš Bauer nechal ve štychu a této expedice se neúčastnil. Zřejmě zvolil odpočinek po vítězném závodě v lotyšském Otepää. Byli jsme s Poldou dosti zaskočeni, protože jsme měli strach, že si bez něj neporadíme. Kdo jiný než Lukáš umí zvolit vhodné tempo, umí dát dobrou mázu a kdo jiný než on nám bude předvádět ladný klasický styl?! Nic naplat, na start na Bumbálce jsme se postavili osamoceni s notnou dávkou nejistoty.

      Po předešlých běžkařských hodech plné sněhu a prudkém oteplení během týdne s hrůzou zjišťujeme, že sněhu na cestách v lesích je pramálo. A navíc jsou prokládány zledovatělými plotnami. To s krátkými, ale prudkými úseky vytváří vražednou kombinaci. Šílený Polda všechny sjezdy zarputile sjížděl s četnými pády až na ledové koryto nad Konečnou, kde i on sundal své běhy. Toto koryto by dal snad jen Danilevič se svým dvoubobem.
      První rachen pausu dáváme ve velmi příjemném zařízení na Kmínku. Jelikož ten leží už u našich eurobratrů, s napětím hledíme, kolik budou po nás chtít za pivo. 0,83E za Gambáč je sice cena divná, ale pro nás velmi přijatelná. Pre cesnakačku špeciál za 1,06E platí to isté.
      Česnekačka byla vynikajúca, sedla nám náramně. Zvláště po klenbovních karetních a kostkových seancích, které se protáhly do brzkých ranních hodin. Pižva by mohl jít k zdejšímu kuchaři do učení, aby konečně něco chutného vytvořil i on. Při placení nás vedoucí překvapil, když chtěl po nás 168 českých valut. V zápětí mu to vracím s tím, že budeme platit v eurech. 5,44E zní jeho verdikt. Dávám 6E. Tringelt 0,56E je po přepočtu docela slušný. Věrka by za něj s určitostí udělala pukrle jaké svět ještě neviděl, že Věruš?
      Cesta naštěstí nebyla stále samý led a bez sněhu. Po opuštění lesa na nás vždy čekaly parádní úseky plné sněhu, které nám plně vynahradily ty předešlé, méně příjemné. Velmi zdařile to okomentoval ostřílený souběžník-romantik: "Na ty šutry v lese člověk zapomene, ale ty krásné úseky, ty člověku zůstanou!" Zlatá slova! A o to jde, ne? Vybrat si ze všeho hlavně to pozitivní a ne vzpomínat jen na to zlé, jak to někteří lidé dovedou (většinou opačné pohlaví). Struna by tady nejspíš zešílel, bo jak nejsu dobre stopy, tak nejsu vykony.
      Zlatý gurmánský hřeb na nás čekal na Doroťance. Vyhladovělý Polda z nabídky zdejších jídel trefil do černého, když vybral vepřový guláš. Byl opravdu vynikající a nebylo to tím, že jsme měli velký hlad. Po kuchaři na Kmínku je i zdejší dalším adeptem na Řád vařečky zlaté!
      V průběhu našeho rozjímaní na Doroťance docházíme k závěru, že původní plán stihnout bus na Visalajích v 15:00 nedáme. Ani záložní varianta 16:22 z Bílé, přes Bílý kříž a Grúň se nejeví jako reálná. Proto volíme jedinou rozumnou variantu sjet do údolí Černé Ostravice a odtud na zastávku Černá u rozcestí na Konečnou. Při študování této varianty v mapě zjišťuji, že řeka Ostravice vzniká vlastně soutokem Bílé a Černé Ostravice. O tom jsem do té doby neměl ani páru. To je ostuda, co? Kdo z Vás to věděl? Nevím co nás v té školy učili? Hlavně o soutoku nějakých řek u Mělníka, jak si tak matně vzpomínám! A navíc zjišťuji, že pramen Černé Ostravice leží nedaleko. Našli nebo nenašli nedaleký pramen?!
      Od Doroťanky nás nejdříve čeká parádní sjezd přes zasněženou louku. Modlíme se, aby cesta, na kterou se chceme napojit nebyla odhrnuta. Zbytečně. Ten šéf nahoře moc dobře poznal, že jsme bezbožníci, že se modlíme maximálně za to, aby pípy nikdy nevyschly. Naše lyže pláčou, když je týráme na zbytcích sněhu prokládané šotolinou. Volíme uhýbací manévr do lesa. Prodírame se mezi stromy, když v tom ho spatříme. Pramen Černé Ostravice?! Mezi závějemi sněhu se jako oáza v poušti třpytí tráva a mezi ní vyvěrá malý pramínek vody. Je to onen vysněný pramen?? Pro nás rozhodně ano!!
      Objevujeme zde střepy, zřejmě od Munzarového hrníčku, když se vracel Zpět k pramenům. Polda nesouhlasí a říká, že jsou určitě od Rumu.
      Zanedlouho se dostáváme na cestu, která vede až do cíle podél Černé Ostravice. K naší radosti se dá po její krajích celkem obstojně běžet. Tento úsek byl pro nás zaslouženou odměnou za všechna ta příkoří, která jsme museli během dne vytrpět. Neustále se musíme kochat, co zdejší příroda podél řeky vykouzlila. Četné peřeje, ledové kry pokryté čerstvým sněhem, nádherná průzračná voda v nás vyvolávají nepopsatelné emoce. Popadá mě amok. Fotím, fotím a zase fotím, blížím se k fotografickému orgasmu. K vyvrcholení bohužel nedochází, protože mě Polda popohání, touží po orgasmu pivním. Na zastávku přicházíme s půlhodinovým předstihem. Jelikož se na Černé nenachází žádná nalévárna, prcháme odtud havířovským expresem do Beskydské na Ostravici. Po jednom pivu a nezbytném přezutí nasedáme na bus, který nás přesouvá vstříc k novým zítřkům.