pátek 23. října
aneb Přišel Npor na svou schůzi???

      Naletěl jsem. Nebylo to poprvé a do obdobné situace se určitě dostal už každý Klenbař, jenž se pouze pousměje nad faktem, že Npor něco slíbil a během desítek minut bylo všechno jinak...

      Ostatně i Věrka v očekávání večerních hostů, kdy jsme v potemnělé (sakra, jak brzo se už stmívá!) špeluňce klenbovní pivnice osiřeli sami dva, mi potvrdila, že ještě ani ne před hodinou se tudy Npor prohnal a důtklivě upozorňoval, ať nezapomene na rezervačku televizního stolu. Jak se nakonec ukázalo, jediným důvěřivým blbem jsem se stal toho pátečního večera pouze já. Nejenže Brekoun nepřitáhl vůbec, ale i večer při kartách u fotbalového stolu jsem sklidil zasloužený posměch všech přítomných Klenbařů.
      Kromě karet ovládl večer REjže dovezeným třešňovým požažským mokem. Chvályhodně pomyslel na kamarády a ze svého dnešního výletu přivezl vzorek. Pravda, někteří s díky odmítli, mnozí byli až přespříliš opratrní a jen znalci neváhali: "Je ho málo, co když na mne nezbyde!?" A? Vzorek zachutnal. Škoda, že REjže o svém nápadu neinformoval dříve. Počasí bylo ucházející, skoro vyzývalo k jednomu z posledních cyklistických tripů a Nporovi bych dal s klidnou duší vale.
      REjže však nejen vzorkem moku osvěžil ponurou atmosféru pivnice. Po odchodu všech konkurenčních stolů, v čase kdesi kolem půlnoci, rychlostí blesku opustil vrávoravým krokem lokál a jal se cosi hledat v temných zákoutích klenbovního zákulisí. Po několikerých beznadějných výkřicích "Jauvajz, který vůl to tady dal!" vešel s vítězoslavným úsměvem v růžolících tvářích zpátky do Klenby a v rukou nesl Šprtkařské hřiště. Jasně! Jde se na věc!
      Kdo zná REjžeho, ví, že i když vyhlásí třeba jen pouhý přípravný zápas, bude se tvrdě potit krev. Kór když by náhodou nějakým omylem prohrával, to se pak v klenbách Klenby ještě dlouho nesou zvuky ozvěn zde naprosto nepublikovatelných výrazů. A třeba Červajz, náš slávistický favorit, který to na ledě tak dobře válí? Tak ten, dámy a pánové, při zmerčení či jen naznačení chystaných her, zcela mění svou tvář. S takovým vášnivým nadšením a jiskrou v oku jsem snad v životě nikoho jiného neviděl hrát. Statečně nese i případné prohry, oproti jiným klenbařským sportsmenům.
      A jak celý večer dopadl? Hledáte-li statistiky, musíte oslovit jejich pořadače nebo sběratele. S odstupem času, pivního oparu a neustálých sladkých střiků jen lehce tuším, kdo se stal tréninkovým králem. Ale i dnes je mi zcela jasné, že Maro Psí krk musí být dodnes vzteky bez sebe, že zas přišel o jeden nečekaný, byť špičkově obsazený a úspěšný turnaj. Hlavní cena? Pukrle a pusa od Věrky...

Indurajn:-)

--- tréninková galérka ---