Mějte všichni pěkný a pohodový den. To vám přeje Indurajn:-)

Moje náměty:

      Jeden bych tady měl: pište, foťte, komunikujte i vy ostatní. Tyhle stránky vznikly pro vás a nechci, aby zůstaly OneManShow s malými výjimkami. Nikdo po vás nechce žádné dlouhé romány přece. Těší mne, že na stránky docela koukáte, ale vlastní tvorba potěší ještě více. Budu moc rád, když předchozí věty jednou budu moct smazat:-)

10 otázek (rok 2001)

Apríl 2001

Ótrava /<-Sko->/  Svět se mění a my s ním! Tak nějak by se dala nazvat rošáda, která se odehrála mezi Městem neomezeným možností a Ótravou. Jak jsme psali výše, dochází k návratu ztraceného syna, respektive kamaráda Vendelína do Ótravy. A nabídky zaměstnání se na něj jen sypaly. Jedna přišla zcela pochopitelně i od Českých drah.
      Není žádným tajemstvím, že odchod Vendelína od našich drah nesli jeho nadřízení velmi nelibě. Cosi se proslýchalo, že jej Medvěd vyštval. Leč karta se obrací a v okamžiku, kdy Vendelín oznámil comeback, ozvali se příslušní nadřízení s velmi lukrativní nabídkou. Podrobnosti nevíme, ale víme alespoň to, že budou Vendelínovi kompenzovat městský plat, čímž se novomanželům s ohledem na nové působiště zvedne životní úroveň. Vendelín si mohl vybrat i místo působiště. "Rozhodně jsme pana Doležela vzhledem k jeho schopnostem chtěli zpět." Řekl nám náčelník příslušné divize pan Boiko.
      Vendelín si vybral své staré místo v Kunčicích, "poáč tam jsem jim nejvíc platný." Zcela logicky muselo dojít k výměně stráží a Medvěd byl propuštěn z důvodu nadbytečnosti. "Je to pro mne šok, ale pro svého nejlepšího kamaráda to rád udělám!" Sdělil nám Medvěd, který dodal, že nadále zůstává ředitelem SZKF a zařizuje si filiálku ve Městě neomezených možností. Něco se proslýchá i o zaměstnání u Símense. Dějí se nám to ale věci!?!

Město neomezených možností /5/ Renomovaná sňatková kancelář DMJ zaznamenala další ze svých mnohých úspěchů a podařilo se ji provést podpantoflizaci na Medvěda. "Řeknu vám, byla to pěkná fuška!" Sdělila nejmenovaná pracovnice agentury DMJ. "Pan Medvěd si velmi vymýšlí a je prý náročný. Vzhledem k tomu, že se při vyslovení slova učitelka se nám pravidelně osypával. V naší databázi, což je zajímavé, se vyskytuje 89 až 94 procent učitelek. A tak byl problém najít pro něj vhodnou partii. Každopádně naše intenzivní půlroční práce slaví úspěchy.
     A co samotný Medvěd? Dle agentury je se "svou" volbou naprosto spokojen, leč do uzávěrky čísla se nám jej nepodařilo kontaktovat. Vůbec nám totiž nebere telefony. Jediné, co se nám podařilo zjistit, že ona "výherkyně" se jmenuje Věrka a je šenkýřkou. Po dlouhém přemlouvání se nám podařilo z agentury vytáhnout alespoň jejich společné foto. Přejeme oběma hodně štěstí a sňatkové kanceláři DMJ mnoho dalších úspěchů. /fünf/

Curriculum vitae

Jan Varhaník, ... alias Medvěd nebo Indurajn přišel na svět 14.ledna 1974 v porodnici nemocnice v Ostravě Zábřehu. Tam si zřejmě ještě nějaký ten den pobyl, než jej a mamču pustili domů k tatíkovi do Poruby, kde prožil celé své dětství v láskyplné rodině, což nebylo v té širší rodině rozhodně pravidlem. Základní školu ukončil jako premiant třídy v roce 1988 a sám neví proč si podal přihlášku na Střední průmyslovou školu železniční v České Třebové.
      Do Třebové na intr jej přivezla maminka v poslední prázdninový den a jako většina budoucích kamarádů a spolužáků jsem ten večer probrečel, jako bych už rodiče neměl vidět do konce života. Vždyť pátek byl tak daleko... Ale každý to rozloučení chápal podvědomě jako loučení definitivní, což byla v podstatě i pravda. Návrat v osmnácti po čtyřletém většinovém odloučení nebyl rozhodně jednoduchý. Ale to předbíhám, poáč nastala fáze, kdy i já pochopil různorodost náročnosti škol a jestli jsem byl na základce za hvězdu, tady to rozhodně neplatilo. Ba naopak. Taky jsem celé dva roky nechápal, proč jsem na tenhle obor vlastně šel, když mu v podstatě nerozumím.
      Očistec prvních dvou let jsem nějak přežil, abych pochopil, že v zadních lavicích díru do světa neudělám a přesedl si mezi elitu. Najednou začalo jít všechno tak nějak samo. Zaplaťpámbůh, poáč přišla puberta a zbylo více času na mimoškolní aktivity. Také se nám zlomil režim a spousta lidí kolem, takže s naší (nyní již ex-soudružkou) třídní jsme bojovali až do maturity. A protože nás měla na češtinu, byl to taky jediný předmět, který jsem celý svaťák studoval. Nakonec byl tenhle předmět nejjednodušší díky štěstí a mé výřečnosti, takže ostatními předměty jsem proplul tak nějak v egónii, že jsem to přežil. Ano, tady se formovaly životní názory, což se mi jen potvrdilo o pár let později na srazech třídy. A právě tady jsem poprvé potkal o rok starší spolužáky Zippa, Fünfa, Vačka a další.
      Po střední škole nastalo malé intermezzo, kdy jsem se pokoušel o vysokou školu (Báňskou) na elektrotechnické fakultě, kde jsem pochopil, že pan učitel Kohút měl při maturitě pravdu, že s tímhle nemám na vysoké škole šanci. Zbytek pobytu jsem si tak užíval a na začátku roku 1993 ze školy v tichosti odešel. I když, jak se to vezme...
      V únoru jsem podepsal smlouvu z ČSD, aby o měsíc později to bylo ČD a mohl si vybrat, zda začít "...na Hlavním neebo v Kunčicích." Vzal jsem druhou možnost s tím, že to bude příjemnější prostředí, což jsem se fatálně mýlil. Nicméně to prostředí mi zcela vynahradili kolegové svým přístupem a já strávil v Kunčicích skvělých osm let, za které vděčím především svému Velkému učiteli Vlasovi Motykovi:-)
      V roce 2001 mi však bylo přece jen u zabezpečováků v Kunčicích poněkud ouzko a chtěl jsem se realizovat, na elektronice, ke které jsem přičichl a vlastně mne k ní přivedl svým neotřelým způsobem Eda Siuda. Přešel jsem na vlastní žádost do Sviňákova a tady začal podstatně větší zápřah a vzestup. Za rok jsem tam šéfoval zabezpečovákům a když jsem zjistil, že papírovina mne teď rozhodně nebere, přišla nabídka od Otty Kameníka jít do AŽD. Tady ještě musím zmínit jednoho zásadního člověka: Vladislav Procházka alias Špacír.
      1.1.2004 se skutečně stalo, odevzdal jsem režijku, dostal auto a měl jsem možnost založit servisní skupinu v Ostravě, což byla výzva, které jsem se rád ujal. A nyní, koncem roku 2008, jsem stále zde. Co bude dále, nikdo netuší:-)
      Nejen prací je člověk živ a tak bych rád zmínil pár jiných věcí. Především střední školu, kde se mi nejen formovaly názory (jak jsem už psal), ale potkal jsem kamarády, kteří se mým životem i nadále proplétají. Ti mne přitáhli na víkendové večírky do Žiliny, později na lyžáky do Roháčů a také do Norska v roce 1997, které se stalo v mnohém zlomové, poáč od té doby znám slova jako Charlie, Volejovka a spousta dalších (jako Pecka, Svojanov,...), kteří se postupem času k radosti ostatních přidali.
      Totéž lze říct o roku 1996, kdy jsem byl s ostatními promovanými na Bystřičce a poznal Kufberka, skvělého přítele, kterému jsem svědkoval. V roce 1997 se objevil Vendelín u zabezpečováků v Kundicích a v roce 2001, kdy jsem přešel do Sviňákova pak můj nejlepší kamarád a člověk do nepohody Jirka Pivko. Pamatujete moje "hokejové období?" Dodnes z toho mí drazí rodičové nechápou:-)
      A propos, rodina. Tu jsem nezaložil a rozhodně se k tomu nyní nechystám. Za prvé chybí to podstatné a za druhé v druhé polovině života si člověk zvyká na své pohodlí (sám jsem zvědav, kdy se tomuhle budu smát:-))), takže se nyní už tak nedojímám ani ostatními - v dobrém smyslu slova řečeno. Má sestra se šťastně provdala do Amíkova a v Provincetownu se stará o tři potomky společně se svým manželem Bobbym. Tím mají o cestování postaráno i rodičové a jsem moc rád, že dneska je to už úplná zamozřejmost:-)
      Co bude dále doo budoucna? Vím já? Až potkám nějakého šamana, zeptám se. Maminka už byla u kartářky před třemi roky a podle ní bych měl být už dva roky ženat s jedním potomkem. Inu:-) Určitě i nadále se budou střídat špatná období s těmi dobrými a tak to má na světě být. Mám naštěstí kolem sebe lidi, o které se mohu opřít a pevně doufám, že tomu může být kdykoli i naopak:-)

-md- 22.11.08