- tradiční letní cykloputování -
JIŽNÍ ČECHY A ČESKÁ KANADA
aneb Klenbaři na kolech
Klenbaři jsou nezmaři! Nestačí jim Beskydy, Jeseníky ani Osoblažsko. Oni rovnou do Kanady! Jedná se sice o tu českou, ale právě proto je nám bližší nejen jazykem, přírodou, ale hlavně tím, bez čeho se správný Klenbař neobejde. Tím jsou pochopitelně myšleny kvalitní cyklostezky, nespočet památek a jídlo s pitím na každém rohu. Proto se začtěme do těchto řádků, které nás budou provázet pětidenním putováním po krásách jižní části naší nezkorumpované republiky.
- den první - 25.8.2010 -
JINDŘICHŮV HRADEC – ČERVENÁ LHOTA – JEMČINA – STRÁŽ NAD NEŽÁRKOU
Startovním místem se stává prostor mezi Klenbou a obchodem „Hruška“, který je nejnovější společenskou budovou ve městě. Sestava je vcelku obvyklá: Věrka, Simča, Marek, Polda, Batin, Rejže a Nadporučík.
Sraz byl už v šest hodin, protože těsně před sedmou odjížděl ze Svinova směrem na Brno Nadporučíkův dopravní prostředek – vlak.
České dráhy kupodivu přesně kopírovaly jízdní řád, a tak jsme do Jindřichova Hradce dojeli včas. Cesta byla opravdu dosti dlouhá, a tak se ve vlaku pravidelně musely doplňovat tekutiny, aby nám nikdo nezkolaboval.
Na prohlídku Jindřichova Hradce není moc času, snad jen na společnou fotku před Vajgarem a nákup repelentů proti hmyzu. Ještě to vezmeme centrem po pěší zoně na kolech a šmarujem na
Červenou Lhotu. Asi po dvanácti kilometrech na chvíli zastavujeme v obci Pluhův Žďár u zámku, ale ne na dlouho, protože se hlásí hlad. A tak zastavujeme v Jižné na oběd.
Rejže déle fotil, proto neobědval a vzal to zkratkou do Červené Lhoty. Přibližně za hodinu jsme tam dorazili taky. Že se tam líbí filmařům je naprosto normální, moc romantické to tam mají. Museli jsme ale dál.
V půlce srpna se už smráká celkem brzo. Za Kardašovou Řečicí vjíždíme do míst, kvůli kterým jsme zde přijeli.
Perfektní lesní cesty, božský klid a téměř žádné kopce (což určitě
ocenila děvčata). Na Cikaru zastavujeme. Osada s krásnou výletní restaurací a možností vylovení nějaké té rybičky. Dali jsme jedno a pokračujem kolem Holné na zámek Jemčina. Ještě, že máme ty repelenty. I nekuřáci začali kouřit, aby eliminovali jejich neuvěřitelnou chuť po naší krvi.
Jinak moc pěkně opravený zámek, pan majitel si přál, abychom zůstali. Jenže U Skalníků už čekají s luxusním ubytováním za 45/noc. No, neberte to! Chatka 2×3 metry pro 4 osoby (a Batinovo kolo!?). Celkem dramatické, ale my nejsme nároční. Zbytek dne strávený u místního stánku s neustále chladnoucím večerem.
- den druhý - 26.8.2010 -
TŘEBOŇ – MAJDALENA – RAKOUSKO – STARÉ MĚSTO POD LANDŠTEJNEM
Po noci, v patrně nejmenší chatce v ČR balíme věci a jedeme údolím Nežárky do Stráže na snídani. Ze Stráže se vydáváme do Třeboně, kde se pochopitelně nějakou dobu zdržíme. Trasa, která vede přes CHKO Třenoňsko je absolutně bez kopců, a tak ubíhá velice rychle. V Třeboni na náměstí potkala Nadporučíka první nepříjemnost, bodla ho vosa, a tak je nutná dezinfekce. Kousek za náměstím je pivovar Regent, na jehož zahrádce se hasí a dezinfikuje.
Po hrázi Krčínova rybníku (Svět) se po 2 km dostaneme ke hrobce předků lídra TOP09. Jdeme na návštěvu mezi rakve. Už nás mrazí v zádech, rychle opouštíme Třeboň směrem na
Majdalenu (Lužnice).U Pilaře je narváno, proto na oběd stavíme o kus dál. Ale bez Poldy s Batinem, ti se rozhodli pro solo akci, a tak jsme je do večera neviděli. Přes Chlum už je to kousek na hranici s Rakouskem.
Věrka pronesla něco ve smyslu, že do Německa nechce, ale my jsme v Rakousku, takže neberem ohled. Jedna vesnice a úplně jiný svět, honem zpět do Česka! A jak se blížíme k Nové Bystřici, už volá Bartič „Kaj ste?“ bo on dojíždí od Brna a už bude ve Starém Městě pod Landštejnem. Za dva dny to zvládl až z Bělé!
Ještě si kamaráde chvilku počkáš, protože my musíme do Kláštera. Tam nás místní opilci navedli správným směrem a víceméně z kopce sjedeme do Starého Města. Směrovky ke
kempu nikde, po optání nás místní upozorňují, že tohle není obyčejný kemp, aby jsme se nedivili. No ano, měli pravdu, ta hlavní budova sa do okolní krásné přírody vůbec nehodí, ale za to naše generace nemůže.
Ale proč to tam nazývají cyklokemp, to nevím. Asi proto, že se tam dá dojet na kole.
Žíznivý Bartič už nás čekal a Batin s Poldou přijeli až za tmy, prý se někde "motali“. Takže nás bylo osm. Dali jsme nějaké pizzy – celkem slušné, pivo – už nevím, nafasovali bágly na spaní (zelené), probrali to všechno a šli na kutě. Na ráno nám usměvavé slečny z jídelny slíbily vaječinu s hřibama.
- den třetí - 27.8.2010 -
LANDŠTEJN - SLAVONICE - DAČICE - KOSTELNÍ VYDŘÍ - TELČ - LESONICE
Tady Nadporučíkovi bohužel dopsala tužka a téměř po třech letech se mu poutavé dílko dopsat nepodařilo, škoda!? Pokusme se ve zkratce zavzpomínat, co jsme ve zbývajících dnech zažili, a že toho nebylo málo!
Třetí den byl putováním po krásných historických městech, zámcích, hradech s příjemnou tečkou na závěr v Lesonicích. Hned z rána dobýváme na kolech místní dominantu - hrad Landštejn. Následují nádherné středověké Slavonice, Dačice s nazelenalým zámkem a renesanční perla
Telč. Kdo by neznal telčské náměstí a zámek, na kterém se točila nejedna pohádka? Pro nás ovšem nejsilnější vzpomínkou na Telč zůstává po několikaletém odloučení setkání Věrušky se svým obdivovatelem Sváťou Skopalem, který na zámku natáčel nějaký pořad.
Cíl v Lesonicích? Do té doby pro všechny absolutně neznámá dědina, zanechala v nás jen ty nejkrásnější vzpomínky! Nevábné ubytování v bývalém zámku bylo rychle zapomenuto (spláchnuto) ve zdejší hospodě u
vynikajícího Zachariáše 14° z jihlavského pivovaru. Co jsme vše po něm vyváděli, si pamatoval málokdo, rozhodně jsme se však ocitli na rockové zábavě, když zrovna hráli "Pekelníci" pecky od Rolling Stones!
Byli opravdu výborní a při závěrečné děkovačce vystřihl Batin zpěvákovi kapely poklonu: "Kdybych věděl, že hrajete tak skvěle, nemusel jsem jezdit na Stouny do Prahy!" Rázem se z nich stali největší kamarádi a v ranních hodinách při popíjení v baru byl Batin jmenován manažerem Pekelníků pro Severní Moravu a Slezsko!
Nekecáme, podívejte se na videa! >>>
>> video 1 <<
>> video 2 <<
- den čtrtý - 28.8.2010 -
JAROMĚŘICE NAD ROKYTNOU - SIMČINA ZKRATKA - DALEŠICE - OSLAVANY
Ráno zjišťujeme, že Bártičova postel je prázdná a peřina i zhlavek jsou netknuty. Z dobrých zdrojů víme, že hodně po půlnoci oblboval kelnerku svými piliňáckými dřísty a kupoval si na
"dalekou" cestu do prvního patra lahváče, aby náhodou neumřel žízní. A umřel, avšak ve společenské místnosti na gauči společně s Poldou, neznaje správné cesty do pokoje. A Nadporučík? Jelikož na zábavě pozapomněl bundu a čepici, naháněl od rána po Lesonicích starostu, hlavního klíčníka od koncertního sálu!?
Tak, a teď už zpátky na kola. Prvním zastavením čtvrtého dne se stává nádherný zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou. Zde se poprvé setkáváme i s pivem z dalešického pivovaru, který je pochopitelně v itineráři dnešní cesty. Ale kudy tam? Dumali jsme dumali, až Simča našla na mapě "spásnou" zkratku! Nadporučík zbrunátněl, důrazně nás varoval, že jezdit po v mapě čárkovaných cestách se nevyplácí! Nic naplat, nedbali jsme jeho výstrah a vydali jsme se na cestu, které nikdo
v klebovních kuloárech neřekne jinak než "Simčina zkratka!?"
Na ni jsme si prošli úplně vším, všechny nejzrádnější terény, které si kdo dokáže představit se sešli na této Simčině zkratce! První čtvrtina cesty z Boňova do Zárubic byla v pohodě, jen úšklebky klempířů na střeše posledního stavení dávaly tušit, že se na nás něco chystá. A opravdu! Druhou čtvrtinu jsme absolvovali v bahně, Bártič na svých galuskách soptil nebývalým způsobem, Nadporučík byl na mrtvici: "Vždyť jsem to říkal, že po čárkované se nejezdí," bylo několikrát slyšet z jeho úst.
Pod kopcem nás předjíždí traktor a my jásáme v očekávání normální cesty. Jenže traktor odbočil na pole a my s hrůzou zjišťujeme, že dál cesta nevede!
Nakonec nacházíme nějakou pěšinku mezi šípkovými keři!? V pohádce by přišel udatný princ a všechen ten trnitý porost mečem rozsekal, nám nezbývalo než se modlit, abychom nepíchli. Tak to byla třetí čtvrtina a co ta poslední? Myslíte, že bylo našemu trápení konec? Kdepak! Poslední úsek byl nejnechutnější, dostali jsme se totiž na bramborové pole, z kterého nebylo úniku! Smrad při cestě mezi řádky, je stále hluboko uložen v našich myslích!
V pivovaru Dalešice, kde se natáčely Postřižiny, rychle zapomínáme na útrapy předešlé cesty. Moc příjemné zastavení a u třetího piva se ani Simčina zkratka nezdá tak hrozná. Neradi opouštíme tuto osvěžovnu a kolem Jaderné elektrárny Dukovany, rozhledny Babylon přijíždíme do cíle dnešní etapy, do Oslavan. A cože jsme do Oslavan zavítali si říkáte? Co tu mají zajímavého? Ale jen rockový festival a pivní slavnosti! Je zbytečné vyprávět, co jsme zde dělali, samozřejmě hlavně
zodpovědně koštovali. Medové, pomerančové, višňové, brusinkové, ...... prostě samé dobroty. Do kolen nás ovšem srazil stánek s nápisem minipivovar Slezan (Požaha), který jsme důsledně obléhali, dokud slavnosti neskončily.
Samozřejmě nesmíme zapomenout na velmi milou návštěvu kamarádek Nýči, Halámky a Klárky. Strunkovi do nemocnice jsme poslali několik naaranžovaných líbacích fotek s těmito lepými děvami! Po nich prý okamžitě pozapomněl na nemoc a vyskočiv z postele začal se dožadovati propuštění z nemocnice! Jo kamaráde, simulovat se nevyplácí!?
- den závěrečný - 29.8.2010 -
OSLAVANY - IVANČICE - BRNO - KLIMKOVICE
Tak už jdeme do finále! Z Oslavan jsme museli se známými známkovými maniaky Batinem a Nadporem do Ivančic, které jsou rodištěm Vládimíra Menšíka a Alfonse Muchy, odtud už nejkratší cestou na vlak do Brna. A hurááá domů!
Tak my už jdeme do finále a za všechno vážně dík,
zas přijdem a možná i kouzelník.
Kdo tu byl jednou, příště se vrátí,
s naší partou rozehranou nashledanou!
Nashledanou REjže
<< domů do Klenby >>