|
Příjezd: Sen noci svatojánské Vyšší Brod, středa 24. června
Popsat tak zásadní akci, jakou pro Klenbaře letošní Vltava bezesporu je, vyžaduje jedince mimořádně fundovaného, stylisticky nadaného, který má zároveň cit pro drobný detail, aby jej vyjádřil dokonale a k pobavení všech stálých i náhodných čtenářů. Naštěstí pro nás má Klenba hned dva takto mimořádně vyvinuté jedince, kteří se svým perem dokáží brilantně popasovat. Abychom se však zbytečně s Rejžem zbytečně nepředháněli, kdo má svůj brk lépe naostřen, rozdělili jsme si tuto náročnou úlohu.
Mým úkolem je zevrubně rozebrat, jak se vše událo v příjezdový a první plavební den. Zejména příjezdový den však ve mne vyvolává jistý pocit nejistoty, abych vltavské stránky neumazal svými soukromými událostmi, což mnozí Klenbaři neradi vidí, načež Rejžeho pak zcela nesmyslně a zbytečně tupírují, sobě na nervech ukrajují a na cizím hrobě pláčou. Proto se dohodněme, že jako mimořádně vhodný časoprostor pro začátek vyprávění se hodí M.A.S.H. - zaplivaný to lokál nedaleko vyšnobrodského náměstí tolik zatížený klenbovními vzpomínkami, že jej ani letos nemožno vynechat. Přesně zde se totiž za zšeřeného bezčasí sešli poprvé všichni klenbovní vodomilové a oslavili svůj náročný příjezd, stejně jako nastávající svatojánskou noc. O cestě samotné, podle všech unavených pohledů, které jsem kolem sebe shledal, mimořádně náročné, si můžeme popovídat třeba někdy u dobře natočeného a oroseného piva v Klenbě.
Ale přeci jen nemůžeme nezmínit našeho párkového krále Strunu, který kdesi u Vyškova nalezl v prosvícené komůrce jednoho automobilového čerpadla svůj ráj. Tuším tak z vyprávění, které se několikrát neslo M.A.S.H.em, neb na Strunovi evidentně zanechalo jen ty nejkrásnější vzpomínky. To však již sedíme drahnou chvíli u nekonečně rozšiřujícího se stolu. Je třeba, poáč Klenbařů stále přibývá a atmosféra houstne. Především za pultem neboť oba výčepní pohunci nemají dneska zrovna svůj den a návalem příchozích (nejen Klenbařských) vodomilů jsou evidentně zaskočeni.
Atmosféra, zdá se, chtěla gradovat, když jeden z pohunků situaci po čase neustál a lokál podle opustil: "Však ať si řekne, jestli chce poct, klidně zajdu," snaží se kontrovat Věrka na "Šupinky, šupinky," ale s úlevou zjišťujeme, že se vlastně ani tak moc za výčepem nezměnilo. Nás, Klenbaře, spíš zaujal hned nad naším stolem umístěný alkoholmetr, jímž lze bez záruky spolehlivě zjistit aktuální teplotu, stav a rosný bod našich těl: "1,68? Slabé, málo chlastáme," povídá vedoucí zájezdu a objednává na stůl další z mnoha rumových rund.
Pozdní návrat z nedbalého lokálu se vyvedl různým lidem rozdílně. Zatímco Pižwa cestu evidentně neustál a za (nejen) morální podpory své ženy Renči opustil pajzl jako první, byli mezi námi jedinci, kteří jakoby se utrhly z rodinných - tak svírajících - otěžel, že jsme jejich fanfarónský příchod zaznamenali až kdesi nad ránem. Bohužel se jim podařilo probrat některé notorické nespavce a hladinu neustálého hluku v kempu se již do našeho odjezdu nepodařilo snížit na nulu...
Indurajn:-)
Galérka prvního dne
Příjezd - Vyšší Brod
|