Stará Praha

... a (snad) bezbodová Slavia!
8. a 9. března

      Světe, div se, v ranním autobuse 5:19 jsme seděli všichni. Po předešlých oslavách a následných popravkách to byl učiněný zázrak. Že se oslavy narozenin a nečekaných zásnub protáhnou, jsme čekali. Ale další ráno, odpoledne i večer se zcela vymkli naší kontrole. Vedoucí zájezdu Štyk se zpravoval od rána v Karolíně, potom přišla na řadu rodná Klenba. Tam už dorazili postupně i další výletníci - Vitold, a ze šichty vrátivši-se Polda. Na třetí dostaveníčko na Mexiku jsem zavítal i já Rejže, po vítězné čtyřhře v Davis cupu. Rozkaz vedoucího na Mexiku zněl jednoznačně: "Jedem zpátky v sedm autobusem!" Zodpovědní jedinci Polda s Rejžem se rozkazu podřídili. Ale co to? Vedoucí Štyk, ač odjezd vysloveně nařídil spolu s Víťou nedbaje našich varování, zústali v Schumacherově doupěti hrůzy. Nakonec se ukázalo, že to bylo úplně jedno, protože jsme s Poldou obšťastnili svou návštěvou Karolínu. Polda sice uposlechl mé doporučení a odešel do dom kolem devíti. Ale?! Před svým odchodem se stačil vetřít k Orlových narozeninám (půlkám). Důsledek jeho spočinu je myslím jasný. Já jako nejzodpovědnější, aspoň jsem si to do té doby myslel, jsem popíjel s Dušanem, kterému jsem věnoval lupen na nedělní Daviscupové tenisování. On jako slušně vychovaný synek mi lístek splácel pivy! No nebudu to déle rozebírat, ale odcházeli jsme (snad) spolu kolem půlnoci. Asi tušíte v jakém stavu. Štyk s Vitoldem se mezitím vrátili zpět na místo činu, do Klenby! Včil už víte v jakém rozpoložení jsme nastartovali náš pekelný výlet. Kruci to jsem se to zase rozkecal a to ještě nejsme v Praze. Tam se spolu přeneseme až v příštím týdnu, kdy to snad sesmolím. Čus bus antabus Rejže

--- poChvala aneb Umíme jít příkladem...---

Nedá mi to, abych Vám(Ti) nenapsal.
      Náhodou jsem předevčírem narazil na tento skvělý článek o Vaší pivní tour po pražských "svatých" hospodách spojenou s podporou Baníku v Edenu.
      A ten článek a vůbec celý Váš skvělý web mě strašně baví, čtu si ho už dva dni a furt se tu v práci u toho řežu. Zvlášť to putování po těch knajpách mě uchvátilo a fest mě rozesmálo.
      Ač jsem synek z Karviné(bitý Polok), na Prahu nedám dopustit, pro mě je to hlavní město jak má být. Nejsem žádný zaprdělý lokální patriot, jak je tady v tom našem kraji obvyklé.
      Dostal jsem se na Váš web, protože jsem prohlédaval něco o pražských hospodách, za pár dnů tam chystáme podobnou vyprávu, jakou jste tam udělali Vy a chtěl jsem nějaké info o Jelínkově plzeňské pivnici a narazil a jsem na tento skvělý článek. Synci klobuček fest dolů před Vama, za tu výdrž. Já jsem velký plzňomilec, podle mě je je Urquell to "úplně nejdobřejší" pivo u nás, jak by řekl klasik F.G. A několikrát jsem se už toulal po Praze a většinu Vámi navštívených hosp jsem prolezl též,ale nikoliv v takovém zátahu jako Vy. V druhé hospodě bych dělal "čténáře", tak jak ten kolega v modré bundě. Velice oceňuju logistiku celé akce-vlastní vytýčení trasy a následně její provedení, včetně toho "fahrplanu", ten nemá chybu. Přesné adresy hospod, záchytné body a ceny piva. Skvělé. Z Vaším dovolením si to okopčím a půjdeme po Vašich stopách. Nazveme to : "Po stopách Klenbařů."
      Jsem zvědavý kolik toho vydržíme my, s kamošama chodíme na pivo občas, Vy asi máte větší trening, jak si tak pročítám celý ten Váš úžasný web. Jsme přibližně v podobném věku od 33 do 40 roků věku. Jsme čtyři.
      Pamatuješ si ještě schválně na kvalitu piva? Kde Ti chutnalo nejvíce? U mě zatím vedou Pinkasi, kdysi jsme často zašli do Novoměstkého pivovaru, tam mají skvělé pivo, ale už tam nechodíme, je to tam taková zájezdovka. Jsem zvědavý na tu Jelínkovu pivnici, tam jsem nikdy nebyl. Nebo třeba Tygr, tam jsem ještě neměl štěstí pobýt a popít, vždycky tam bylo plno, když jsem dorazil. Kolem otvíračky jsem se tam nikdy nevyskytoval. Nebo jaké to tež je u Rudolfina? Tam jsem taky nikdy nebyl a už jsem o té knajpě slyšel hodně, sportovci tam chodí zapíjet úspěchy.
      Takže ještě raz. Super článek, super fotky z hospod. Super celý web. Je vidět, že jste skvělá partyja.
      I ten Baník Vám zkousnu, ač jsem sám Sparťan-asi jediný v Karviné.

Z ďury zdraví Marosh.

      V matičce jsme byli vlakem na to tata. Po dohnání spánkového deficitu a partičce karet k našemu překvapení projíždíme kolem stadionu v Edenu, který poctíme návštěvou až zítra. Před příjezdem Vedoucí vítězoslavně hlásí, že jsme první Baníkovci, kteří jedou na fotbal. Ale ouha?! Jaké bylo naše překvapení, když z vedlejšího vagónu vystupují zpívající kolegové - fandové.

Novoměstský pivovar

      První naše kroky vedou na Pankrác, do místní věznice, kde se jako při každé návštěvě Prahy musíme hlásit. Zde nám protentokrát byly přiděleny cely č. 3 a 4. Polda sice vyskakoval, že chce jedničku jako posledně, ale byl rázně odmítnut, že co by jako chtěl za 59 kaček. A v Praze. Na Květnici už s námi sedí pro dnešek pivní skaut, jinak místní generalissimus Josif Vissarionovič Fliny. Spravujeme se tady polévkou a pivkem. Polda se potřebuje spravit trochu více a dává piva dvě. Sice si chtěl ještě objednat velmi vábně vypadající kačenku, ale než se stačil rozhodnout a vykoktat, vedoucí zavelel k opuštění lokálu na lokálku. Pod Národním muzeem u sochy našeho patrona jej v duchu vzýváme:

Svatý Václave, vévodo české země,
kníže náš nedej zahynouti nám
ni budoucím výpravám.
Pomoci my tvé žádáme,
smiluj se nad námi ochraň kroky naše,
na té pivní pouti po matičce Praze.

U Vejvodů

      Vlastní pouť po vyhlášených pražských pivnicích načínáme kvasnicovým pivkem v Novoměstském pivovaru. Další zastávka podle předem vedoucím připraveného itineráře, měla být v pivnici U Jelínků. Jaké je ale naše překvapení, když její dveře jsou neprodyšně uzavřeny. Nic na plat, jde se do Pinkasů. Tady na nás čeká výborné pivečko, bohužel však pro dnešek nejdražší (41CZK) i míra psaná na účtu 0,47L u nás budí rozpaky. Cestou k Vejvodům se na chvíli ztrácím zbytku výpravy vinnou mé neodolatelné touhy po fotografování. K mému překvapení běhám po hospodě a synci nikde, ale nakonec dorazili i oni. Inu, když neznají zkratku přes nejvýznačnější ulice sexuální turistiky - Skořepku a Perlovku, není se co divit. Já tu cestu znám nazpaměť. Kolikrát jsem ji absolvoval během svého pražského působení, když jsem běhal za nebožkou, to se spočíst fakt nedá.

U Černého Vola

      Všechny předešlé zastávky byly vlastně jen prolog před tou následující, na kterou sme se všeci těšili jak cyp, bo kdo nebyl U Tygra, nebyl v Praze. 14:40, tedy dvacet minut před otevřením zaujímáme první místo na pomyslné startovací čáře. Do tygří arény jsme vpuštěni dvě minutky po limitu, kupodivu ale není narváno. Tak jak jsme se zprvu sem těšili, tak na nás začíná padat únava z prochlastaného víkendu. Tedy hlavně na vedoucího a jeho pochlebovače Poldu, kteří bojujou se zavírajícími se víčky. Ani vynikající krkovička není s to jim pomoci. Jedině já s Flinym držíme pevně prapor nad hlavami a nedáme zahanbiti sebe ni ostatní Klenbovníky. Náš návrh, že se jdeme projít přes Karlův most a Pražský hrad do Černého vola, abychom trochu na luftě procitli, Vedoucí rázně smetává ze stolu. Že prý po Karlově mostě nikdy nešel a ani nepůjde a že jedem na druhou stranu podzemkou. Ale nakonec se přeci jen podvoluje a jeho šlépěje tak směly na něm poprvé zasadit svůj vryp.

U Kocoura

      Cestou na hrad přerušujeme na chvíli naši pouť v Čendově oblíbené hospodě U Hrocha, kde vedoucí opět téměř umírá. U Černého vola zase kraluje Polda, když jej posíláme objednat čtyři Plzničky a jedno malé černé. Polda přiklátivší se k výčepu a široce se rozkročiv se před hospodským ze sebe vysoukal: "Šéfe dali by jsme si nějaké pivo, šlo by to." Přispěchal jsem mu na pomoc a objednal to raději za něj. Ještě před opuštěním hospody si Polda u šéfa ujišťuje, že řádně zaplatil. Telefonický rozhovor mezi ním a dalším alkáčem Strunou, kdy se ho ptal na cestu do Švába, nebudu vůbec rozebírat. Vy, co je znáte a máte aspoň malou představivost, víte, že se vůbec k ničemu nedobrali. Švába jsme sice našli, ale byli tam nějací n(z)ájezdníci, tak jsme si našli útočiště U Kocoura. Tam už Polda umírá definitivně, nechť mu je zdejší stůl pohodlný.
      Cestou k Vltavě nás Pražák svádí na scestí, když nás jeho kroky vedou do známého emerického "restauračního" zařízení. Tady se konečně cítí jako ryba ve vodě, prostě jako Pražák ve Velkém světě. To zdaleka nemůže tvrdit Polda, pro kterého je tato návštěva premiérová. Polda je v záplavě obrázků a nápisů zcela bezmocný, když v tom se obsluhovačka ptá, co si dá. Na pokraji kolapsu reaguje: "To co tady pán přede mnou (Pražák)." Panenky se mu řádně protočili, když mu byly naservírovány dva Big Macy! "Cože tak moc, to nemůžu sníst," zněla jeho další slova. Stále nadával do americké komerce, ale nakonec se s ní nějak sžil nebo co a po komerci se jenom zaprášilo. Jeho nová přezdívka Big Mac Polda hovoří za vše. Rozežraný dietolog Pražák nemůže překousnout, že snědl to co on a dává si ještě třetího, rozlučkového!
      Posledním, osmým zastavením se pro nás stává pivnice U Kata. Pro dnešek je to tedy fajront. Konečně. Jdeme ještě Flinyho doprovodit na hlavák a popřát mu příjemné skládaní uhlí. Do svých cel se dostáváme před půlnocí. Když se zpětně dívám na výčet navštívených hospod, nemůžu se ubránit dojmu, že jsme nechodili po hospodách, ale po zoologické zahradě. Hotový zvěřinec: Tygr, Hroch, Vůl, Kocour a to nás ještě nepustili do Švába a do Dvou koček!

Restaurace? Restaurace podle našeho Pražáka!

      Ráno jsme si už prošli ranním očistcem, ale vedoucí stále spal jak zařezaný. A není taky divu, když měl špunty proklatě hluboko zaraženy v uších jako prevenci proti Víťovému chrápání. Hazardér Vitold nedbal našich varování a jal se Štyka budit. Jakou spršku nadávek inkasoval oplátkou, to s Poldou nevíme, protože jsme zbaběle zdrhli do své cely. Samozřejmě, že přeci vstal i on, neboť měl před sebou vidinu 30% slevy U Fleků. Sprcha vedoucímu notně ponapravila náladu a my tak mohli vyrazit objevovat další tajemná zákoutí Starého města pražského.

U Kata

      Hlavní bod dnešního pivního programu jsem prozradil již před chvíli - Flekovská 13. Ještě předtím si chceme spravit chuť nějakou polívčičkou, ale pro Pražáky je desátá moc mrzká hodina, aby měli něco navaříno. Že jó, viď? Útočiště nakonec nacházíme ve známé jídelně Havelská koruna. Zde rekapitulujeme včerejšek, když v tom vedoucí začíná hledat tolik opěvovanou slevu do Fleků. Ale co to? Jedna kapsa, druhá, třetí, čtvrtá…., batoh vzhůru nohama, telefon Flinymu do Klimkovic a stále nic. Celý včerejší den o slevě básnil, stále nám lejstro ukazoval a ve finále ho pozbyl, neznámo kde! Polda mu ihned navrhuje abdikaci, Štyk kontruje: "S pěšákama se nebavím." Co naplat, ten náš šefíček ten by zasluhoval, co?

U Fleků

      Pivo U Fleků nám i přesto náramně chutnalo. I přes cenu 59 kaček(stejně jako nocleh v base) za 0,4L dáváme po třech. Jó, kdyby byla sleva možná by se i čtvrté vešlo. Zde zjišťujeme v našich análech, kdože to vlastně vyhrál včerejší pivní slavnosti. Překvapivě to byl vinným střikem kojený Pražák. Hlavní favorit Polda se nevzpamatoval z klimkovické pijatiky a obsadil pro něj velmi nelichotivou třetí příčku. Když k tomu připočtu Štykův stav, s kterým zápasil po celý večer, bylo mé druhé místo logickým vyústěním. Bramborový Štyk byl i přesto s 11 zářezy velmi spokojen. Chvost po celou dobu opanoval Vitold, který své zažívací ústrojí většinou léčil fernetem. Dále vítáme do Jelínků, kde měli včera zavříno. Kolem této hospody jsem v minulosti prošel snad sto razy, ale nikdy neměl odvahu do ní vstoupit. Až se synkama v zádech jsem ostych překonal. Nezklamala mé očekávání, klasická nalejvárna. Žaludky plníme v restauraci U Rudolfína, kde v televizi sledujeme řádění baníkovských "takyfanoušků" v České Třebové. Sparťanští hospodští nám na rozloučenou přejí vítězství nad nenáviděnou Slávií. Tady končíme naši pivní pouť z obavy z přísných kontrol na stadiónu. Ještě nemáme to nejdůležitější. Lístky, které máme objednány po známosti přes Láďu. Vše překvapivě klape a vybíráme je na zdejší recepci. S lístky v kapsách dáváme ještě uklidňující předzápasové kafíčko. Jdeme na stadión, ale horlivý trhač lístků nás nechce vpustit do útrob nejmodernějšího fotbalového stánku v republice. Nejde mu do hlavy, že nemáme na lístcích své jména, ale jen Baník Ostrava. Vzápětí přichází kápo a nařizuje nás vpustit do arény.

U Fleků

      Zápas je zbytečné popisovat, kdo ho viděl ten si jistě názor udělal sám. 1:0 pro Slavii, zahozená tutovka Lukešem a parádní atmosféra to jsou hlavní atributy, které nám v paměti dlouho zůstanou. Nejvíce nás, ale roznítil dobytčák, kterým nás České dráhy přepravovaly do dom. Naše kupé bylo v strašném stavu, nedovedu si představit, že bychom se v něm přepravovali až do Humenného, kde má cílovovou stanici.

Plzeňská Jelínkova pivnice

      Na závěr něco pozitivního. Zájezd se nám velmi podařil a ani to, že se vracíme z Edenu bez bodu na tom nemůže nic změnit. Ovšem! Varování pro příští výpravu zní: "Pozor, nepodcenit předzájezdovou přípravu, pánové!!"

Naviděnou v Praze nebo v jiném zlatavému moku zaslíbeném městě se těší
Rejže

--- zbývající galérka ---

U Pinkasů

U Zlatého tygra

U Kocoura

U Hrocha

U Rudolfina

Slavia - Baník 1:0

--- poZvánka ---

      Jen co se v sobotu probudíme z oslav Hujkových a Vitoldových narozenin a zjistíme v koliko hodin jsme se to vlastně dostali do postele (snad do vlastní), bude nejvyšší čas sbalit si pár švestek (nejraději v tekutém stavu) na ten náš pekelný výlet do Prahy.
      Cíle jsou panem vedoucím Štykem stanoveny jednoznačně! V neděli je na programu kulturní program v staropražských plzeňských pivnicích se startem v 15:00 U Tygra. Konec!? V pondělí se zřejmě neujme můj návrh na návštěvu výstavy "Incké zlato" v dočasné úřadovně p. Klause a půjde se do Fleků. Co se dá dělat, když tam má vedoucí nějakou výraznou slevu a dokonce tam dostane i porcelánový podpivník zdarma. Doufejme, že zlatý hřeb s vítěznou tečkou bude fotbalové utkání Slavia versus náš milovaný Baníček! Mezi rowdies nás rozhodně nehledejte! Apropó, můj tip je 3:1 pro Baníček a Neuwirth dá hattrick?! Jsem prý blázen jen? Uvidíme!
      Dostaneme Poldu z jeho milované pivnice U Tygra a bude schopen jít na Baník, čtěte za týden!! Rejže