SÁRVÁR 13.-15.2.2009
aneb Přežili jsme!
Hlásíme všichni živí a zdraví, vše proběhlo bez problémů. Tedy téměř! Štykovi s Flinym se podařilo skočit do bazénu bez vody, ale to byla úplná moucha proti tomu co se odehrálo později. Honzík sice skočil do bazénu s vodou, ale zapomněl si nasadit rukávky. Věrka se okamžitě vrhla za ním ve snaze jej zachránit, ale úplně se jí vyhulilo z hlavy, že neumí plavat. Vše dopadlo šťastně, oba byli zachráněni! Nikdy bych nevěřil, že se dospělý člověk může topit v 95 cm vody?! Celou asi minutovou akci zakončil pohledný, oknířený plavčík, který nasadil Věrce umělé dýchání.
... Věrka zasněně vyprávěla, že jeho dech voněl po feferónkách. Dokonce nespala večer na svém pokoji!! Edit říkala, že ji ráno zahlédla ve společnosti svého zachránce!! Čendo hledej si náhradu!! Jestli Štyka pán Mittal propustí, tak je první ve frontě na to ryto on.
Jistě jste poznali i podle malé nápovědy, že předešlé řádky byly výplodem mé bujné fantazie. Ale opravdu jsem si to tak nějak představoval. Sedmnáct Klenbařů na jedné akci, z toho šest dětí, to už je samo o sobě zaděláno na pořádný průser, úraz nebo cokoli jiného. Kdo zná naše vícedenní akce tak jistě ví, že málokterá se obešla bez jakéhokoliv incidentu.
Světe div se, ale ono se nám tady fakt nic vážného nestalo. Takže vlastně nuda. Možná akorát Věrka, když se hrabala ve své bordelem překypující toaletní taštičce a hledala to pravé zkrášlující náčiní, pořezala si prstíček o žiletku z debilátoru. Bohužel nebo bohudík (jak se komu hodí) přežila a bude nás v Klenbě nadále obskakovat, tipuji tak dalších 30 let!! Náplasti jsme za ní s Bartičem sbírali po celé tři dny, jak v pokoji, tak i bazéně. A ještě nás obvinila, že za to můžeme my, protože ji pořád honíme a ona se nestíhá řádně uplácat - načančat.
Když už jsem u Věrky - ortodoxního neplavce, tak nemohu nezmínit její dvě bazénové příhody. První byla, když vyprávěla o paní, která ji praštila rukou do hlavy, když kolem ní plavala kraula. Podle jejího znázornění, jsme pochopili, že se nejednalo o kraul, ale o znak. Takže vlastně obrácený kraul?! Další příhoda byla v úzkém kruhovém vodním koridoru, kde nás poháněli boční trysky, takže jsme nemuseli vůbec plavat a proud nás hnal stále dokola. Pokud se chtěl člověk z něj dostat, musel vyplavat asi dvoumetrovým otvorem. Věrka k nám zcela vysílená přišla a říkala: "Já jsem nestačila vystoupit"! Chudák se musela točit stále dokola, dokud proudy neustaly?!
Nevím, jak je to možné, ale stále se mi vybavují příběhy s Věrkou. Cestou do Maďarska jsme stáli na pumpě. Já, Bartič a Věrka jsme si koupili Plzničky na žízeň. Věrka si je spolu s peněženkou dávala na jakési odkládací místo pod stolem. Bartič ji hned zdupčil, ať si to dá raději na stůl, aby to náhodou nezapomněla a nemuseli jsme se zpátky pro to vracet. Jaké bylo mé překvapení, když odcházejíc do auta vidím na stole stát osamocena Bartičova piva. Ten už seděl spokojeně v autě. Ani nevíte, s jakou radostí jsem mu jeho piva za jízdy ukazoval a přitom s chutí popíjel.
V hotelu o nás bylo postaráno s náležitou péčí. O jídle by mohl vyprávět hlavně Štyk, protože kolikrát ten šel pro papáníčko, se spočítat vážně nedalo. Během jídla se postupně obsah švédských stolů přesouval k jeho stolu. Vybavení pokojů bylo taktéž na úrovni, což sami podle fotek jistě potvrdíte. Docela velký, několika hvězdičkový skok oproti Pomě v Malenovicích, na kterou jsme zvyklí, není-liž pravda! Jediný malinkatý kiksík ze strany hotelu byl, když Věrce nebyla přistavena přistýlka. Ovšem nutno podotknout, že vše bylo napraveno rychlostí metelesku blesku. Takže se i Věrka dočkala své postýlky i tolik toužebně očekávaného župánku.
Celý náš pobyt to byla jedna velká idyla, prostě relax jak má být! Čtyř vnitřních a dvou venkovních bazénů s léčivou vodou jsme si všichni náležitě užili. Nejteplejší z nich měl 37 Celsiových stupňů. Nám se podařilo vypátrat ještě jednu léčivou vodu, která je nejlepší vychlazená, tak na stupňů deset a podávala se v bazénové restauraci. Tady na nás vždy padla únava po předešlém pobytu v bazénu. Nikdy bych nevěřil, že člověka může tak vysílit pouhé vylehávání v bazéně.
V pátek k naší velké radosti byly termály otevřeny až do druhé ranní(jinak do 22hod) kvůli svátku zamilovaných, dokonce zde vyhrávala nějaká country kapela. K překvapení všech se Fliny s Věrkou chovali k sobě v tento svátek naprosto chladně. Pražák kupodivu vyměnil Věrku za Štyka, když s ním spal na jednom pokoji. Věrku jsme dostali na starost my s Bartičem. Až na malé přidrzlé poznámky se chovala v celku slušně. Samozřejmě s prostoji v koupelně se počítat muselo.
Další osádky tohoto zájezdu byly čistě rodinné Pavlasovi - Pavlas, Edit, Adámek s Melinkou, Marovci - Maro, Simča, Honzík s Eliškou a nechyběl ani Pižva tým - Pižva, Renča, Honzík s Rejžovkou (Viktorkou).
V sobotu odpoledne jsme podnikli výlet do města. Každý pokoj na vlastní pěst podle toho, jak kdo dlouho odpočíval po ranním bahnění. Stejně jsme se všichni postupně potkávali. Město sice podle průvodce mělo být historické, ale krom nic moc hradu a jednoho kostela více nenabídlo. Všude bylo pusto a prázdno. Veškeré dění a tedy i hospůdky jsou zde soustředěny kolem termálů. Možná, že nám pohled na Sárvár kazil i děsný vítr, který se tady po celé tři dny proháněl. Ochutnali jsme zde i místní jidélka, největší úspěch po zásluze sklidila gulášovka. V českých hospodách by maso z ní vystačilo na takových deset porcí!
Myslím, a nemluvím snad jen za sebe, se nám tento výlet velmi podařil a spokojeny byly dozajista všechny věkové kategorie. Teda kategorie tři: Věrka, děti a zbytek. Doufám, že po předešlé větě dostanu v Klenbě ještě pivo, že jo, Věruš?! Pevně věřím, že i v příštím roce vymyslíme podobnou akci, která bude stejně úspěšná jako byla tato, v maďarském Sárváru.
Určitě se nám bude stýskat po slastných třech dnech nic nedělání, tak jako Viktorce, která během zpáteční jízdy snad 50x vykřikla: "Já chci jít na bazén! Kde je bazén? Kdy půjdeme na bazén?" Měl jsem sto chutí ji fláknout. Nakonec jsem jí vše odpustil, když jsem od ní dostal v Klenbě pusu na rozloučenou. Panečku, ta byla!
P.S.: Plavky nám s Viktorkou neladily, ale nikdo si toho naštěstí nevšiml. Nebo to bylo všem šuma fuk?!
Za vybahněné termalisty Rejže - zamilovaný člen Pižva týmu
--- galérka ---
--- naše poZvánka ---
Původně tato akce u mě vyvolala značnou nedůvěru, jelikož jsem se o ní dozvěděl od Štyka. A dobře si dovedu představit takový pobyt v jeho podání, viz loňský rekondiční pobyt v Tatrách. Myšlenkou účasti na tomto podniku jsem se začal vážněji zabývat až poté, když jsem se ujistil, že hlavní manager projektu je Simča a jedou na ni dokonce i děti. Sice jsem nejdřív vzdoroval i na Simčino přemlouvání, ale snad při pohledu na mírně opivněného Nporučíka ve mě dozrála myšlenka změnit lokál a vypadnout na pár dnů mimo naše humna. A to jsem ještě ani netušil, že pojede i zbytek našeho Pižva týmu i s mou vyvolenou. Akorát mi teď vrtá hlavou, jestli nám s Viki budou ladit plavky. Anebo bude bez, ouh?! Už jsem opravdu hodně natěšen a nedočkavě odpočítávám dny do startu této akce. Doufám, že vy též??
Docela jsem zvědav jak si s naší návštěvou poradí personál **** hotelu Park Inn v Sárváru. Trocha fotek k nakousnutí jistě nezaškodí, více na www.parkinnsarvar.hu.
Naviděnou v Maďarsku se těší Rejže
