První máj - piva čas

<<< První máj, piva čas... >>>
<a href="http://www.weblight.cz/chatbox/?id=34551">Chatbox weblight.cz</a> --- hukvaldy ---	pátek 1. května Pivní máj lásky čas a protože my jsme národem pivomilovným, vyrazili jsme poznávat krásy námi oblíbeného čarovného moku. Hlasování na www.klenba.cz nedopadlo jednoznačně. Nakonec o pouhý hlas vyhrála varianta Hukvaldy - Kozlovice - Mlýn. Nebyl by to však Rejže, aby nevymyslel nějaké originální řešení, ve kterém bychom vyhověli i těsnému druhému místu. Z programu po ochutnání Hukvaldského piva vymazal Kozlovice pro jejich údajnou odlehlost a naopak přidal Příbor. Jaké pak bylo jeho překvapení, když se z příborského Benjamínka vyklubala Požaha! Takže jsme vlastně spojili první dvě místa i s následným třetím a svým večerním návratem do Klenby vlastně i variantu poslední. Přiznejte, není ten Rejže kouzelník? Indurajn:-) Prvomájový itinerář Klimkovice - Jistebník - Košatka - Stará Veš nad Ondřejnicí - Brušperk - Fryčovice (U špeku) - Rychaltice - Dolní Sklenov (Hukvaldské pivo) - Příbor (Benjamínek - Požaha) - Skotnice - Mošnov - Petřvald (Na Roli) - Stará Veš nad Ondřejnicí - Košatka - Jistebník - Klimkovice (Klenba), 57km Jestli mívámáme s Rejžem stejné problémy, tak je to mrtvé období, kdy čekáme, až nás ta lůza (v mrtvém období ji říkáme čůza), která radí nám umělcům. Předpokládám, že už mne znáte a nebudeme rozebírat podstatu předchozí věty. Syndrom vyhoření přišel s upálením čarodějnic a od prvního máje trpím. Jenže! Slyšte: malý kiosek s nabídkou mocné přitažlivosti Gé, za stejnou cenu jako doma v Klenbě, stejné chuti a načepovaná do stejného krýglu. V okýnku dlí dokonce velmi podobná usměvavá blondýna, která má úplně stejné Věrčiny problémy s počítáním útraty. Jen stravenky nebere a pukrle neukázala... A kdeže to jsem? Jistý Pepa řeku, která se báječně vine nejen kolem popisovaného kiosku, ale především nádherným údolím pod hradeckým zámkem (nebo snad hradem?), označil tak hrubým způsobem, že jej Rejže v dalším okamžiku hodlal v Klenbě utopit v pisoáru. Přinejmenším! Ano, Moravice. Jez, u kterého se obvykle na lodích končí, krásně hučí a jestli řeka tekla o velikonocích, tak teď teče také. A jak! Od jezu se budu muset vracet zpět na Hradec, poáč Požaha nepočká, ale řeknu vám, od Branek, odkud jsem věrně kopíroval její levý břeh, mne nestačila překvapovat. V její stříbrné věčně zpěnené hladině jsem ji našel. Koho? No lůzu přece:-) Pevně doufám, že stejně jak se Rejže prostřílel čarodějným večerem, stejně se prostřílí i jeho popisem. U mne vše začíná totiž o den později v Jistebníku, kde se s ostatními klenbovními cyklovýletníky potkávám. Dokonce i Polda má našlápnuto od Klimkovic s větrem v zádech tak rychle, že mne nabádá, ať nezdržuji a okamžitě ho následuji. Zachránil mne až věčně zavřený jistebnický přejezd. Pro Štyka byl čarodějný večer zřejmě dost těžký. To už poznám, poáč pak jezdí s úzkým průhledem a vytrvale jako tank. Kopec nekopec nebo třeba olej neolej, jen jeho klasický neurčitý pohled dopředu, přes který ani zeď nemá šanci. Na patnáctém kilometru začalo být ouzko. Šestičlenná skupina se roztrhla na rovnocenné poloviny a nám prvním s Marou a Štykem bylo jasno, že jestliže okamžitě nevymyslíme nějakou hospodu s Plzničkou, bude zle. Však znáte Poldu, jeho naprosto přesné GPivoS hodinky nikdy neošálíte. Naštěstí byl v druhém pelotonu a musel vydržet Štykův nápad s hospodou U Špeku ve Fryčovicích. Přátelé, 24 kilometrů vydržel Polda bez zastavení a samozřejmě nás mohla zachránit jenom řádně upravená Plznička. O téhle hospodě logicky mohl vědět jenom věčně bloudící Štyk, poáč majitelé by měli pochopit, že hospoda, která je schovaná za dvěma rohy od cyklotrasy, je hospoda marná. Štyk prý vše vyřídí a případně napraví. Zkontrolujeme:-) Z Fryčovic je to jen pár šlápnutí (a jedna skorodálnice, kterou je třeba podjet) než se objeví zásadní oáza dnešního prvomájového klenbovního cykloprůvodu. Někteří už asi tušíte. Ano, Hukvaldské pivo! Již U Špeku jsme museli správně navigovat cyklistickou-ne-sekci, kdeže přesně mají Vitolda vyhodit z auta. Jaké bylo naše překvapení, když i s Věrou (podle jejich velkých brýlí byly čarodějnice opravdu velké a sama potvrdila, že ano, poáč do šesti...) pocumlávali v těchto krajích zcela fádní Radegast. Malinko je omlouvá, že obsluha venkovního kiosku měla technické problémy a své pivo neměli (karamba!). Pod fotkami všech možných stálých štamgastů uvnitř hospody bylo naštěstí vše v naprostém pořádku. Přísný degustátor s vytříbeným pivním jazýčkem, totiž Rejže, po vypití obou druhů piv konstatoval, že malinko cítí Požahu a rozhodl: "Tady zůstaneme!" Jak fatální bylo jeho rozhodnutí pro osud Fojta a Vojvody. Chvíli o obouch uvažoval Npor, ale v okamžiku, kdy zjistil, že asi není žádné jiné síly, která by překonala nutných šest kilometrů, zůstal. Kdo naštěstí odešel, byly technické problémy v kiosku, a pak také Maro, který se zachoval jako hrdý otec: "Lišce Bystroušce rodinu napospas rozhodně nenechám!" Nasedl na svého oře a vydal se zdolat ten nechutný kopec ku hradu. I my se však zachovali jako ryzí charakteři a počkali nejen do Marova návratu, ale také do průjezdu necyklistické sekce, která bezpečně naložila Věru i Vitolda. Už jsem je toho dne neviděl. Pro nás ostatní znamenala tahle rychlá a nečekaná událost jediné: "Platíme a valíme!" Na Poldu zase zbylo zaplacení hranolek v Klenbě a Rejže pro změnu začal praktikovat svůj úhlavní plán s naplněním všech možností v hlasování:: "Příbor čeká!" Bylo pro mne překvapením, že skvělou cestu z Horního Sklenova do Příbora nikdo z přítomných nezná. Doufám, že byli spokojeni, stejně jako já při předjíždění motorky (To je chopper, vole!) v 74km/h. Jo! Na mostě přes Lubinu v samotném Příboře s krásným výhledem na jeho starou část jsme museli počkat příjezdu zbývajících, neb peloton se nám roztrhl. Rejže cestou fotil a Polda mu tradičně sekundoval. Ani se nedivím, protože cesta vede skutečně luxusní přírodou. Na Rejžeho jsme u mostu museli počkat, protože jako jediný tušil, kde se nachází výčep s Freudovým pivem. Výběr výčepů měl být bohatý, ale nakonec se smrskl na jedinou možnost. Benjamínka čepovali v jednom nic-moc baru, ale Rejže se dal s paní vedoucí do řeči (podobně jako Polda v Praze na Tour de bier) a ona se velmi ráda rozpovídala o historii pivovaru. Jako třešničku na dortu si nechala informaci, že pivo se tady už dlouhou dobu nevaří, vyjmenovala několik logických důvodů a nakonec nám sdělila, že se teď Benjamínek vaří někde za Bílovcem. Rejže zavětřil! Paní říkala něco o Skřípovu a když Rejže se zjevnou jiskrou nadšení v oku řekl správné tajemné heslo "POŽAHA!", bylo všem nám třem jasné, kam míří. Přátelé, málem se po staré paní vrhl a chtěl ji Benjamínka vytrhnout zpod pípy ještě před dočepováním. Tak se nemohl dočkat! Asi jste ještě neviděli nést pivo Rejžeho z poměrně náročných točitých schodů, ale jeho výraz krále s příslušnými královskými proprietami vyděsil i Štyka: "Co se děje???" A Rejže ještě v rozčilení povídá: "O, o, oni to vaří na Požaze!!! No jasně (už s pěnou kolem huby), to je POŽAHA!!!" Tohle překvapení nikdo z nás zřejmě nečekal. Rejžeho uspokojení s výletem mne v tom jen utvrzovalo. Leč návrh na druhého Benjamínka již neprošel. Škoda. Dalších 15 Poldokilometrů vycházelo kdesi k Mošnovu. Věra však jasně hovořila ve Sklenově o Roli v Petřvaldu a my začali být zvědaví, jak vypadá její sestra. Prý stejně. Poldovi jsme nuceně protáhli další pivní zářez a těšili se na blondýnu. Nekonala se stejně, jako se nekonal Polda s Rejžem. Místo Na Roli jsme jim samozřejmě drželi, ale zcela nepochopitelně nabrali dole na křižovatce směr Petřvaldík. Jejich osud se stal nezbytně zpečetěným. My ostatní kvalitně povečeřeli a jediné, co nám zůstalo utajeno, byla Věřina sestra. Ten věčně se omlouvající číšník za něco, co snad ani neprovedl, zřejmě sestrou nebyl... Vše pro mne končí ve Staré Vši nad Ondřejnicí. Tady jsem se loučil nejen s Klenbaři, ale i s řekou, která je v posledních letech tak pivovarůdajná. Jen houšť! Teď už mne omluvte, Požaha nečeká... Díky všem účastníkům za luxusní trip! Indurajn:-) Galérka
Poslední aktualizace:

<<< První máj, piva čas... >>>

--- hukvaldy ---

pátek 1. května

Pivní máj lásky čas a protože my jsme národem pivomilovným, vyrazili jsme poznávat krásy námi oblíbeného čarovného moku. Hlasování na www.klenba.cz nedopadlo jednoznačně. Nakonec o pouhý hlas vyhrála varianta Hukvaldy - Kozlovice - Mlýn. Nebyl by to však Rejže, aby nevymyslel nějaké originální řešení, ve kterém bychom vyhověli i těsnému druhému místu. Z programu po ochutnání Hukvaldského piva vymazal Kozlovice pro jejich údajnou odlehlost a naopak přidal Příbor. Jaké pak bylo jeho překvapení, když se z příborského Benjamínka vyklubala Požaha! Takže jsme vlastně spojili první dvě místa i s následným třetím a svým večerním návratem do Klenby vlastně i variantu poslední. Přiznejte, není ten Rejže kouzelník?
Indurajn:-)

Prvomájový itinerář

Klimkovice - Jistebník - Košatka - Stará Veš nad Ondřejnicí - Brušperk - Fryčovice (U špeku) - Rychaltice - Dolní Sklenov (Hukvaldské pivo) - Příbor (Benjamínek - Požaha) - Skotnice - Mošnov - Petřvald (Na Roli) - Stará Veš nad Ondřejnicí - Košatka - Jistebník - Klimkovice (Klenba), 57km

      Jestli mívámáme s Rejžem stejné problémy, tak je to mrtvé období, kdy čekáme, až nás ta lůza (v mrtvém období ji říkáme čůza), která radí nám umělcům. Předpokládám, že už mne znáte a nebudeme rozebírat podstatu předchozí věty. Syndrom vyhoření přišel s upálením čarodějnic a od prvního máje trpím. Jenže! Slyšte: malý kiosek s nabídkou mocné přitažlivosti Gé, za stejnou cenu jako doma v Klenbě, stejné chuti a načepovaná do stejného krýglu. V okýnku dlí dokonce velmi podobná usměvavá blondýna, která má úplně stejné Věrčiny problémy s počítáním útraty. Jen stravenky nebere a pukrle neukázala... A kdeže to jsem?
      Jistý Pepa řeku, která se báječně vine nejen kolem popisovaného kiosku, ale především nádherným údolím pod hradeckým zámkem (nebo snad hradem?), označil tak hrubým způsobem, že jej Rejže v dalším okamžiku hodlal v Klenbě utopit v pisoáru. Přinejmenším! Ano, Moravice. Jez, u kterého se obvykle na lodích končí, krásně hučí a jestli řeka tekla o velikonocích, tak teď teče také. A jak! Od jezu se budu muset vracet zpět na Hradec, poáč Požaha nepočká, ale řeknu vám, od Branek, odkud jsem věrně kopíroval její levý břeh, mne nestačila překvapovat. V její stříbrné věčně zpěnené hladině jsem ji našel. Koho? No lůzu přece:-)
      Pevně doufám, že stejně jak se Rejže prostřílel čarodějným večerem, stejně se prostřílí i jeho popisem. U mne vše začíná totiž o den později v Jistebníku, kde se s ostatními klenbovními cyklovýletníky potkávám. Dokonce i Polda má našlápnuto od Klimkovic s větrem v zádech tak rychle, že mne nabádá, ať nezdržuji a okamžitě ho následuji. Zachránil mne až věčně zavřený jistebnický přejezd. Pro Štyka byl čarodějný večer zřejmě dost těžký. To už poznám, poáč pak jezdí s úzkým průhledem a vytrvale jako tank. Kopec nekopec nebo třeba olej neolej, jen jeho klasický neurčitý pohled dopředu, přes který ani zeď nemá šanci.
      Na patnáctém kilometru začalo být ouzko. Šestičlenná skupina se roztrhla na rovnocenné poloviny a nám prvním s Marou a Štykem bylo jasno, že jestliže okamžitě nevymyslíme nějakou hospodu s Plzničkou, bude zle. Však znáte Poldu, jeho naprosto přesné GPivoS hodinky nikdy neošálíte. Naštěstí byl v druhém pelotonu a musel vydržet Štykův nápad s hospodou U Špeku ve Fryčovicích. Přátelé, 24 kilometrů vydržel Polda bez zastavení a samozřejmě nás mohla zachránit jenom řádně upravená Plznička. O téhle hospodě logicky mohl vědět jenom věčně bloudící Štyk, poáč majitelé by měli pochopit, že hospoda, která je schovaná za dvěma rohy od cyklotrasy, je hospoda marná. Štyk prý vše vyřídí a případně napraví. Zkontrolujeme:-)
      Z Fryčovic je to jen pár šlápnutí (a jedna skorodálnice, kterou je třeba podjet) než se objeví zásadní oáza dnešního prvomájového klenbovního cykloprůvodu. Někteří už asi tušíte. Ano, Hukvaldské pivo! Již U Špeku jsme museli správně navigovat cyklistickou-ne-sekci, kdeže přesně mají Vitolda vyhodit z auta. Jaké bylo naše překvapení, když i s Věrou (podle jejich velkých brýlí byly čarodějnice opravdu velké a sama potvrdila, že ano, poáč do šesti...) pocumlávali v těchto krajích zcela fádní Radegast. Malinko je omlouvá, že obsluha venkovního kiosku měla technické problémy a své pivo neměli (karamba!). Pod fotkami všech možných stálých štamgastů uvnitř hospody bylo naštěstí vše v naprostém pořádku.
      Přísný degustátor s vytříbeným pivním jazýčkem, totiž Rejže, po vypití obou druhů piv konstatoval, že malinko cítí Požahu a rozhodl: "Tady zůstaneme!" Jak fatální bylo jeho rozhodnutí pro osud Fojta a Vojvody. Chvíli o obouch uvažoval Npor, ale v okamžiku, kdy zjistil, že asi není žádné jiné síly, která by překonala nutných šest kilometrů, zůstal. Kdo naštěstí odešel, byly technické problémy v kiosku, a pak také Maro, který se zachoval jako hrdý otec: "Lišce Bystroušce rodinu napospas rozhodně nenechám!" Nasedl na svého oře a vydal se zdolat ten nechutný kopec ku hradu.
      I my se však zachovali jako ryzí charakteři a počkali nejen do Marova návratu, ale také do průjezdu necyklistické sekce, která bezpečně naložila Věru i Vitolda. Už jsem je toho dne neviděl. Pro nás ostatní znamenala tahle rychlá a nečekaná událost jediné: "Platíme a valíme!" Na Poldu zase zbylo zaplacení hranolek v Klenbě a Rejže pro změnu začal praktikovat svůj úhlavní plán s naplněním všech možností v hlasování:: "Příbor čeká!"
      Bylo pro mne překvapením, že skvělou cestu z Horního Sklenova do Příbora nikdo z přítomných nezná. Doufám, že byli spokojeni, stejně jako já při předjíždění motorky (To je chopper, vole!) v 74km/h. Jo! Na mostě přes Lubinu v samotném Příboře s krásným výhledem na jeho starou část jsme museli počkat příjezdu zbývajících, neb peloton se nám roztrhl. Rejže cestou fotil a Polda mu tradičně sekundoval. Ani se nedivím, protože cesta vede skutečně luxusní přírodou.
      Na Rejžeho jsme u mostu museli počkat, protože jako jediný tušil, kde se nachází výčep s Freudovým pivem. Výběr výčepů měl být bohatý, ale nakonec se smrskl na jedinou možnost. Benjamínka čepovali v jednom nic-moc baru, ale Rejže se dal s paní vedoucí do řeči (podobně jako Polda v Praze na Tour de bier) a ona se velmi ráda rozpovídala o historii pivovaru. Jako třešničku na dortu si nechala informaci, že pivo se tady už dlouhou dobu nevaří, vyjmenovala několik logických důvodů a nakonec nám sdělila, že se teď Benjamínek vaří někde za Bílovcem. Rejže zavětřil! Paní říkala něco o Skřípovu a když Rejže se zjevnou jiskrou nadšení v oku řekl správné tajemné heslo "POŽAHA!", bylo všem nám třem jasné, kam míří. Přátelé, málem se po staré paní vrhl a chtěl ji Benjamínka vytrhnout zpod pípy ještě před dočepováním. Tak se nemohl dočkat!
      Asi jste ještě neviděli nést pivo Rejžeho z poměrně náročných točitých schodů, ale jeho výraz krále s příslušnými královskými proprietami vyděsil i Štyka: "Co se děje???" A Rejže ještě v rozčilení povídá: "O, o, oni to vaří na Požaze!!! No jasně (už s pěnou kolem huby), to je POŽAHA!!!" Tohle překvapení nikdo z nás zřejmě nečekal. Rejžeho uspokojení s výletem mne v tom jen utvrzovalo. Leč návrh na druhého Benjamínka již neprošel. Škoda.
      Dalších 15 Poldokilometrů vycházelo kdesi k Mošnovu. Věra však jasně hovořila ve Sklenově o Roli v Petřvaldu a my začali být zvědaví, jak vypadá její sestra. Prý stejně. Poldovi jsme nuceně protáhli další pivní zářez a těšili se na blondýnu. Nekonala se stejně, jako se nekonal Polda s Rejžem. Místo Na Roli jsme jim samozřejmě drželi, ale zcela nepochopitelně nabrali dole na křižovatce směr Petřvaldík. Jejich osud se stal nezbytně zpečetěným. My ostatní kvalitně povečeřeli a jediné, co nám zůstalo utajeno, byla Věřina sestra. Ten věčně se omlouvající číšník za něco, co snad ani neprovedl, zřejmě sestrou nebyl...
      Vše pro mne končí ve Staré Vši nad Ondřejnicí. Tady jsem se loučil nejen s Klenbaři, ale i s řekou, která je v posledních letech tak pivovarůdajná. Jen houšť! Teď už mne omluvte, Požaha nečeká...

Díky všem účastníkům za luxusní trip! Indurajn:-)

Galérka

Poslední aktualizace: