aneb Bártičových "35" a Strunkových "36"
21. až 22. srpna 2009

      Právě poslouchám Telegraph Road od Dire Straits na radiu Hey a přesně tato píseň mi navozuje tu pohodovou atmosféru, která se během oslav Bártičových a Strunkových narozenin vytvořila. Opět jsme se mohli přesvědčit, že vše není jen o chlastu. Jakmile se začne soutěžit, jsme zcela pohlceni soutěžním zápolením, ostatní jde stranou a z nás se pomalu, ale jistě stávají Boltové, Špotákové, Železní, Bubkové a kdoví jací sportovní hrdinové. Vše měl na svědomí Bártič, který přivezl kuželky a narychlo zbil šibenici s pomocí většiny zde přítomných Piliňáků- a že jich tu bylo! Piliňáky poznáte jednoduše. Hlavním tématem jejich keců je dřevo všeho druhů a všech tvarů, když si odkašlou, lítají všude kolem piliny a chvalozpěvy nad jejich výtečně odvedenou prací.

      Po dvou týdnech jsme tedy pokračovali v dalším turnaji v kuželkách. Vítěz byl šokující. Zcela nás zesměšnil posledním hodem, už hodně alkoholem nadopován Bučo, když hodil devítku a ve své euforii mohl tak nad hlavou zvednout pomyslný vítězný pohár. A to předtím několikrát rozdrtil Rockera v šipkách! No, nebudu Buča už dále vychvalovat a domnívat se snad, že by se dal na sportovní dráhu - to jistě néé.
      Hned v úvodu mi vyrazila dech Ferdova manželka Jana, když mě požádala, abych šel vyfotit prsa. Bohužel se z tohoto velmi příjemného návrhu vyklubal dárek pro Bártiča. Dort v podobě ženských prsou, asi nejkrásnější a zcela jistě nejchutnější dárek. Keramický hoblík se slivovicí uvnitř ovšem nezůstal daleko pozadu. Na čepu byla pro všechny připravena Plznička a i když v závěru došla, vězte že nikdo žízní nezhynul. Nadobro také odešlo 17 láhví kořaly. Pochopitelně většinu skonaných představovali Amundsenky všech příchutí a domácí lihoviny z hrůzných plodů a pálenic. Žrádla bylo opět nepřeberné množství a ani se všechny ty části prasečího těla, která Bártič předkládal ke konzumaci nedají zapamatovat, ale chutnaly skvěle. Hlavním grillmajstrem se ustanovil Vedoucí a nutno dodat, že svou práci odvedl znamenitě. Sice s malou újmou na kráse, to když se jeho pravá ruka obarvila na žluto, když ji neustále namáčel v nakládacích lektvarech. Možná, kdyby maso došlo, vzali by jsme za vděk i jí, naložena byla dostatečně.
      Samozřejmě naše alkoholové dýchánky všichni známe, takže nás nechává zcela chladnými to, že Npor. opět kouřil dýmku míru, Bučo opět lákal Věrku do svého vigvamu neřesti a ta ho oplátkou chtěla napíchnout na mučednický kůl. První se do hajan (dokonce klimkovických) a to jim slouží ke cti, odebrali Rocker s Gadžou, to když si přivolali manželku prvně jmenovaného. Podle zaručených a ověřených zpráv (ne, jak tomu bylo posledně, když Klimkovicemi šly fámy, že Andrea šla z koupaliště v 6:30, jak se redakci podařilo po křížovém výslechu dotyčné - byla to bohopustá lež), byly dnešní oslavy ukončeny kolem čtvrté ranní pod Ferdovým dozorem. Omlouvám se všem, kteří se do mého vyprávění nevešli, ale uznáte že psát o všech Klenbařích a Piliňácích přítomných by zabralo spousty času.
      Ráno zjišťujeme, že žádné vyprošťovací pivečko už opravdu není a jelikož jsme nechtěli prožít kolaps, než v deset otevřou hospodu, vydal jsem se na nákup. Chtěl jsem s sebou vzít i Poldu, ale ten odmítl se slovy: "Já tam nemůžu jít, mám fobii z cizích lidí!" Prazdroj bodl a po otevření Katolíka jsme stále chodili pro pivo, než jsme to všeci jednou otočili. Jmenovat tyto neúnavné pivní skauty nebudu, ale po zhlédnutí fotek jistě uznáte, že žádné velké překvapení v obsazení se nekonalo.
      Po zdejším ránu mohu konstatovat opětovný návrat Vedoucího do Klenbovních řad. Lámali jsme ho s Bártičem na Julské Alpy celé hodiny než nakonec mezi 5-6 pivem a asi 3-4 půlkou přikývl. V zápětí nám překopal většinu našich plánů a dále to pofrčí jen podle jeho pokynů. Všichni jsme si oddychli, hlavně Polda, který nad sebou potřebuje neustálý dohled a pevnou Velitelskou ruku. I já jako Stínový jsem vše kvitoval s povděkem, protože fakt nevím co bych si tam s Piliňákama sám počal. Čeho všeho jsou (ne)schopni se dozvíte v závěru článku.
      Z Bělé nás bajky k naší spokojenosti vyhodily v Klenbě. Samozřejmě nezabloudily, cestu totiž znají dokonale. Česnekačka to mělo být to pravé pro Poldu na spravení. Laboratorní pracovník však měl velmi dobrý den a asi dost času, tak dal své oběti stroužků mnohem více, než je možno pozřít. Polda sice nastražené pasti zdatně odolával se značnými pauzami, ale pak i on tento nerovný boj s Mengeleho pokusy na lidech vzdal. Měli jsme tak možnost vidět úkaz zcela nadpřirozený, mimo naše chápání - Polda nechal česnekačku!! Vzdoroval, vzpouzel se, ale nakonec nám misku odevzdal a my tak mohli tento div vyfotit.
      To zdaleka nebyl konec našim radovánkám. Následoval mistrák v kopané a vítězství našich borců 9:1 nad Hatí si vyžádal slavení až do pozdních Klenbovních hodin. Bylo toho asi opravdu moc, když jsem v závěru soutěžil s Bučem o to, kdo udělá delší šňůru. O Rockerovi se ani zmiňovat nebudu.
      Blíží se závěr a tím i vyvrcholení celého víkendu. Většina Klenbařů se věnovala nohejbalu a co myslíte, že napadlo Piliňáky - Bártiče s Poldou. Jeli sami na Požahu, bez jakéhokoli vedení. A jak to dopadlo? Přivítal je nápis ZAVŘENO. Klenbovní deštníky se ohýbaly pod ohlušující salvou smíchu, když nám to Polda oznamoval po telefonu.
      A to je už opravdový konec, loučím se s vámi pozdravem: "Piliňáci sobě!"

důchodce REjže

--- fotoGalérka ---