Silvestrovská lysá

<<< Silvestrovská Lysá 2008 >>>
<a href="http://www.weblight.cz/chatbox/?id=34551">Chatbox weblight.cz</a>	aneb zachraň se, kdo můžeš - B y k e ř i ! ! Neuvěřitelné !! První na zastávce byl Npor.!! Měl strach, že jsme si z něho udělali srandu a nikdo nepřijde. Byl by to dobrý fór, pomstít se mu tak za všechny jeho nepříchody, snad někdy příště. Srandu z nás si ale udělal autobus se svým řidičem, který se na místo srazu nedostavil. Naštěstí jsme měli v záloze variantu B. Tu, ale neměl Schumi, pro kterého osobní šofér nepřijel, a nemohl se tak zúčastnit výšlapu. V náhradním buse jsme jeli i se dvěma bykerami, kteří nás hned z rána začali nalévat Myslivcem. To jsme ještě netušili, že další setkání s nimi nám bude osudným… Na startu ve Sviňákově jsme se sešli v solidním počtu šesti lidí: Bartič, Npor., Pepa, Polda, Rejže a Štěpán. Z práce si nás přišel zkontrolovat Indurajn, jestli máme odpovídající výstroj a výzbroj. Hlavně Pepovy nové boty se mu ňák nezamlouvaly. Po potřesení pravicí s přáním šťastného nového roku se odebral předstírat pracovní činnost. Nádherné počasí s posledním dnem v roce dávalo tušit hojnou účast výletníků. A skutečně bylo narváno až po půdu, ve vlaku i na Lysé. Do Beskydské jsme se ještě vešli v pohodě a začali zde vlastní výšlap, když jsme urazili první dvě piva. Při odchodu z pivnice si Bartič pomlaskuje, že má opět vyrovnanou hladinu. Polda přikyvuje a dodává, že další prostředky na její udržení máme s sebou. Davy začaly houstnout u Butořanky a za Lukšincem se šlo už v nekonečném špalíru. Potkáváme i Brekouna se svou partičkou a hned si začínáme vyměňovat pozdravy ukryté v našich placačkách. Na planině stejně jako na vrcholu nás překvapil silný vítr, úkryt nacházíme v Šantánu. Zde se chováme neobvykle slušně, dáváme po pivu a lysohorské vrcholové, poněvadž se nikomu nechce stát v dlouhé frontě. Chceme odejít, když v tom v 13:15 přicházejí již silně znavení Bykeři s litrem slivovice. Propustili nás až po povinných do všech třech noh. Jestli jsme do jejich příchodu byli střízliví, po jejich odchodu už to mohl tvrdit málokdo!! Z toho plyne poučení pro příští setkání s Bykerama: "Kdo uteče vyhraje." Po opuštění Šantánu rozjařeni bykerovským průplachem jsme se kochali nádhernými dalekými výhledy na Tatry, Praděd a dokonce i klimkovické lázně, které vypátral Bartič. Cesta do Veličků probíhala v Štykovskobartičovském (ŠBt, pozor, nezaměňovat s ŠtB!) tempu, seběh trval asi 40 minut. A to jsme ještě museli čekat na ortodoxního bloudiče Bartiče, který se opět vydal směr Ivančena, když si špatně zkrátil serpentiny. Příště budeme muset jít dolů touto cestou, aby si neudělal zase ostudu. Bartič nás bude vést, protože ji dokonale zná. Aspoň prvních 500 metrů. U Veličků jsme nemohli pohrdnout guláškem, pivíčkem a ňákou tou kořaličkou. I když nebylo moc času, stačili jsme se seznámit s Alenou a její partou. Nejvášnivější družbu s Alenou navázal tichá voda Polda. Jejich "jazýčkové orgie" při zkoumání svých ústních dutin nám vyráželi dech. I proutník Štěpán se červenal. Víc to raději nebudu rozebírat, ale byla to síla, to mi věřte!! Při odchodu Pepa objevuje v kuchyni svoji oblíbenou Petru Janů a já předávám klenbovní výtisk z poslední Lysé. Zpáteční cesta probíhala v pohodě až do přestupu v Kunčicích. Bartič zapomíná ve vlaku batoh a podle aktuální informace si k němu cestu stále nenašel. Pepa zase nestihl přestoupit a zůstává v Kunčicích. Záchranou pro něj byl Štěpán, Alena a spol., kteří ho doprovodili na šalinu do Hrabůvky. A tím by povídání o této výpravě mohlo skončit, kdyby nebyl Silvestr. Všichni jsme se rozprchli do svých domovů, aby se někteří z nás o pár hodin později a v metalovém oblečení mohli sejít v Barbaru u Vitolda. Ze silvestrovské výpravy se oslavy Nového roku a uctění starého zúčastnili Bartič, Polda a Rejže. Npor. to nedal a v devět doma zalomil. Dalšími klenbovníky zde byli Maro a Jura s manažerkami, Struna, Věrka a Pyžva tým - bohužel bez Viktorky. Pití bylo dost o žrádle ani nemluvě (Pyžva se opět činil), k tomu fotbálek (prohry sbírali hlavně Alkáči) a jukebox s tanečky (neodlučná součást Barbaru) to vše do ranních hodin. Přesvědčil jsem se zde, že i na Silvestra se dá řešit důležitá věc. Dokonce se týkala mé osoby. Budoucí tchán s tchyní (Pyžva s Renčou) mi totiž slíbili půl Klenby jako součást věna pro Viktorku (doufám , že to nezapřou). Tímto se nesmazatelně začleňuju do Pyžva týmu. Mrkněte na fotky, snad se pobavíte. Krásný Nový rok, hodně zdraví, štěstí a mnoho krásných zážitků s klenba.cz přeje Rejže. P.S. Štěpán pokračoval v družbě s Alenou a spol. až do páté ranní. Polda zřejmě žárlí. Lysohorská galérka
Poslední aktualizace:

<<< Silvestrovská Lysá 2008 >>>

aneb zachraň se, kdo můžeš - B y k e ř i ! !

Neuvěřitelné !! První na zastávce byl Npor.!! Měl strach, že jsme si z něho udělali srandu a nikdo nepřijde. Byl by to dobrý fór, pomstít se mu tak za všechny jeho nepříchody, snad někdy příště. Srandu z nás si ale udělal autobus se svým řidičem, který se na místo srazu nedostavil. Naštěstí jsme měli v záloze variantu B. Tu, ale neměl Schumi, pro kterého osobní šofér nepřijel, a nemohl se tak zúčastnit výšlapu. V náhradním buse jsme jeli i se dvěma bykerami, kteří nás hned z rána začali nalévat Myslivcem. To jsme ještě netušili, že další setkání s nimi nám bude osudným…

      Na startu ve Sviňákově jsme se sešli v solidním počtu šesti lidí: Bartič, Npor., Pepa, Polda, Rejže a Štěpán. Z práce si nás přišel zkontrolovat Indurajn, jestli máme odpovídající výstroj a výzbroj. Hlavně Pepovy nové boty se mu ňák nezamlouvaly. Po potřesení pravicí s přáním šťastného nového roku se odebral předstírat pracovní činnost.
      Nádherné počasí s posledním dnem v roce dávalo tušit hojnou účast výletníků. A skutečně bylo narváno až po půdu, ve vlaku i na Lysé. Do Beskydské jsme se ještě vešli v pohodě a začali zde vlastní výšlap, když jsme urazili první dvě piva. Při odchodu z pivnice si Bartič pomlaskuje, že má opět vyrovnanou hladinu. Polda přikyvuje a dodává, že další prostředky na její udržení máme s sebou.
      Davy začaly houstnout u Butořanky a za Lukšincem se šlo už v nekonečném špalíru. Potkáváme i Brekouna se svou partičkou a hned si začínáme vyměňovat pozdravy ukryté v našich placačkách. Na planině stejně jako na vrcholu nás překvapil silný vítr, úkryt nacházíme v Šantánu. Zde se chováme neobvykle slušně, dáváme po pivu a lysohorské vrcholové, poněvadž se nikomu nechce stát v dlouhé frontě. Chceme odejít, když v tom v 13:15 přicházejí již silně znavení Bykeři s litrem slivovice. Propustili nás až po povinných do všech třech noh. Jestli jsme do jejich příchodu byli střízliví, po jejich odchodu už to mohl tvrdit málokdo!! Z toho plyne poučení pro příští setkání s Bykerama: "Kdo uteče vyhraje." Po opuštění Šantánu rozjařeni bykerovským průplachem jsme se kochali nádhernými dalekými výhledy na Tatry, Praděd a dokonce i klimkovické lázně, které vypátral Bartič.
      Cesta do Veličků probíhala v Štykovskobartičovském (ŠBt, pozor, nezaměňovat s ŠtB!) tempu, seběh trval asi 40 minut. A to jsme ještě museli čekat na ortodoxního bloudiče Bartiče, který se opět vydal směr Ivančena, když si špatně zkrátil serpentiny. Příště budeme muset jít dolů touto cestou, aby si neudělal zase ostudu. Bartič nás bude vést, protože ji dokonale zná. Aspoň prvních 500 metrů.
      U Veličků jsme nemohli pohrdnout guláškem, pivíčkem a ňákou tou kořaličkou. I když nebylo moc času, stačili jsme se seznámit s Alenou a její partou. Nejvášnivější družbu s Alenou navázal tichá voda Polda. Jejich "jazýčkové orgie" při zkoumání svých ústních dutin nám vyráželi dech. I proutník Štěpán se červenal. Víc to raději nebudu rozebírat, ale byla to síla, to mi věřte!! Při odchodu Pepa objevuje v kuchyni svoji oblíbenou Petru Janů a já předávám klenbovní výtisk z poslední Lysé.
      Zpáteční cesta probíhala v pohodě až do přestupu v Kunčicích. Bartič zapomíná ve vlaku batoh a podle aktuální informace si k němu cestu stále nenašel. Pepa zase nestihl přestoupit a zůstává v Kunčicích. Záchranou pro něj byl Štěpán, Alena a spol., kteří ho doprovodili na šalinu do Hrabůvky. A tím by povídání o této výpravě mohlo skončit, kdyby nebyl Silvestr.
      Všichni jsme se rozprchli do svých domovů, aby se někteří z nás o pár hodin později a v metalovém oblečení mohli sejít v Barbaru u Vitolda. Ze silvestrovské výpravy se oslavy Nového roku a uctění starého zúčastnili Bartič, Polda a Rejže. Npor. to nedal a v devět doma zalomil. Dalšími klenbovníky zde byli Maro a Jura s manažerkami, Struna, Věrka a Pyžva tým - bohužel bez Viktorky. Pití bylo dost o žrádle ani nemluvě (Pyžva se opět činil), k tomu fotbálek (prohry sbírali hlavně Alkáči) a jukebox s tanečky (neodlučná součást Barbaru) to vše do ranních hodin.
      Přesvědčil jsem se zde, že i na Silvestra se dá řešit důležitá věc. Dokonce se týkala mé osoby. Budoucí tchán s tchyní (Pyžva s Renčou) mi totiž slíbili půl Klenby jako součást věna pro Viktorku (doufám , že to nezapřou). Tímto se nesmazatelně začleňuju do Pyžva týmu. Mrkněte na fotky, snad se pobavíte.