Otavatour 2008
v noci z 9. na 13. srpna

      Nějakou chvíli jsem uvažoval, kde začít vyprávění o OtavaTour 2008. Vždycky (ano, letos už toto slovíčko lze úplně v pohodě použít...:-))) totiž celá akce začíná pravidelnou kvalifikací v Klenbě a letos tomu nebylo jinak. Jenže já se kvalifikace letos neúčastnil, poáč jsem už ten den byl nedaleko Přahy. Nemá smysl ani popisovat cestu všech ostatních patnácti statečných, poáč česká pótrať se opět vyznamenala a kdo má zájem, může na konci povídání juknout na můj dopis mluvce tohoto rádobykvalitního dopravce. Začněmež tedy symbolicky o půl osmé ráno v sobotu devátého srpna na nádraží Praha Smíchov stojí připraven k odjezdu rychlík Otava (jak symbolické...), a kdy já nedočkavě vyhlížím vodní přátele, kteří stále nejsou a nejsou...

Klenba / Excelsior / Otava / Sušice - Malé Hydčice, 523 + 16km

      Počítal jsem totiž, že by měli ostatní již dávno být na tomhle nádraží a trochu mne překvapilo, že jsem je ve vlaku nikde nenašel. Štyk byl na mobilu naštěstí nedostupný, což mne uklidnilo, poáč jsem vytušil jejich přepravu krtkem. Zašel jsem říct výpravčímu, že čekám na patnáct lidí, kteří jedou se mnou a už dobíhají. Tvářil se chápavě, ale málem ujel. Vůl. Ve vlaku z nás pak měl obrovskou radost průvodčí a především naši neznámí spolucestující, kteří byli stejně jako my velmi překvapeni, jak málo dneska vydrží obal plechovkového piva. Při otevření batohu byli zliti nejen oni, ale i celé poměrně široké okolí. Na příjemnou pivní atmosféru bylo jednoznačně zaděláno. Nevrlý průvodčí pak při svém průchodu zavrčel i přesto, že si mohl dávno všimnout, že širší popularity se od (z viny dráhy) nevyspalých cestujících rozhodně nedočká. I Ferda si s ním pro pobavení nás nejbližších poskotačil a to tím, že zamknul umývárnu a šel si zakouřit do protějšího wc. Drážní pohunek samozřejmě zavětřil, bouchal na zamčenou koupelnu a po jejím otevření s úžasem zjistil, že tam nikdo není. Na protější dveře zapomněl a nasraně odešel. Ferda mohl v klidu kouřit dál:-)
      Cesta celkem utíkala a od Písku už jsme přece jen trochu zpozorněli, protože právě tady jsme poprvé potkali (na čtyři dny) naši Otavu. Jen vlak začal v kopcích zpomalovat a tak jsme s ulehčením uvítali konečnou stanici v Sušicích. Ještě pár památečních fotek a většina lidičeek se vydala na sraziště, kam nám měli přivézt lodě. Jen já s Věrkou jsem se vydal směrem opačným, neb Věrek je člověk zapomnětlivý a kdesi mezi Klenbou a Přahou při těch všech přestupech zapomněla spacák. A bez toho to jde přece jen dost špatně. Sušice je pro mne známé město a najít nějaký sportovní obchod nebyl problém. Taxík nám ještě ochotně zastavil u nějakého místního supermarketu, kde jsme doplnili zásoby, a pak už jsme pokračovali až přímo na sraziště k Chmelenskému jezu, kde ostatní byli připraveni dotankuvtank. Já ještě musím zmínit jednu hlášku, kterou pronesla Věrek, když jsme čekali na zpáteční taxík: "Ježíš, Bartič mne bude zase čtyři dny v lodi jeenom jebat. Ale to je vlastně dobře, protože já to potřebuju!"
      Tedy Vzhůru dolů! Nadporučík letos na poslední chvíli vyměkl (dle důvěryhodných zdrojů jej prý někdo psychicky v Klenbě zcela rozložil...) a tak jsem vyfasoval prváka Vitolda, čímž se z nás stala loď s jednoznačně nejvyšším ponorem, což při výši hladiny Otavy mělo občas docela nevýhodu:-) Teď už však jedeme a voda nás občas docela trápí. Trápí nás taky nevyspanost, je docela i zima, fouká studený vítr a nelze se divit, že hledáme nějaké útočiště. Zastavujeme po prvních pěti kilometrech kousek za Čepicemi. (předchozí větou si ale nejsem tak úplně jist a doufám, že mne někdo kdyžtak opraví, díky!) Tady docela posedíme, spěchat se nám moc nechce a až na zamknutý hajzl je tady vlastně fajn. Zastavil nás vlastně především hlad a klobása nás mnohé přece jen srovnala. Ještě závěrečnou slivovici a můžeme popojet dále...
      Nezastavujeme, máme zpoždění! A tak přicházíme o hrad Rabí. Škoda, nikdo si na něj včas nevzpomněl. Snášíme další jez u Podrábského mlýna a voda se znatelně zpomaluje. Naštěstí potkáváme sympatické holky z ČVÚT, která nám zachraňují život (zásoby pití, zdálo se, měly nevyčerpatelné...) a zároveň jedeme rekordní souloď - šestnáct lodí! Z každé strany šířky řeky nám snad nezbylo více než metr. Ale zábava to věru byla. Nakonec holky přistály kdesi v Žichovicích, zatímco naše parta se pomalu sjížděla v kempu Malé Hydčice. Jako úplně poslední přijíždí značně "nadrdej" vedoucí zájezdu a Fliny, který až do večera neříkal nic jiného než dvě slova "inteligentní vagíny" a občas dodal: "...z Prahy!!!" O heslo dne tak bylo jednoznačně postaráno...:-)
      Poprvé začínáme počítat pivní ztráty. Původně jsme si mysleli, že na plechu šetří jen Plzeň, ale teď jsme k tomu přidali i kozel ba i radegast. Zajímavé bylo, že se do plechu velmi ochotně rozlévala Otava a dodala tím dotyčnému, který se napil (třeba mně:-))) patřičný výprsk a údiv. Teď však poprvé rozbalujeme stany a pomáháme v této činnosti i vedoucímu zájezdu včetně jeho pražského pohuňka, neb jinak bychom na jídlo do hospody snad nikdy nedošli. Tento dopravní transfer (cca kilometr) nám sebral poslední zbytky vyhladovělých sil a byli jsme velmi rádi, že hospoda byla nejen otevřená, ale že vařili. Mnohem později došlo ke zjištění, že i majitel hospody se kryje s majitelem kiosku, který v hospodě posedával do ranních hodin. Ne tak však já, protože se hrdlo zastavilo po prvním rumu (a předchozích čtyřech dudácích, kteří nás teď budou celou cestu doprovázet, bohužel) a šel jsem relativně brzy zpát. Mnohem později (po vydatném spánku u stolu) pak zničeho nic vyrazil Bartič z hospody a nabral směr zcela nečekaný. začal hledat kemp u vody daleko v kopcích. Když se dostal za kopec, prošel obec Hejná křížem křážem, poptal se jediných pocestných na kemp a jal se obvolávat všechny pozůstalé. Chytil se Vitold (vidíš, Bartič, ještěže s námi nejel Nadporučík!:-))) a poradil mu aspoň, aby sešel z kopce dolů, což se mu někdy před čtvrtou povedlo, zašel vystřízlivělý zpět do hospody koupit všem panáka, všechny vyzvednout a konečně najít cestu ke stanu...
      Veselá historka, není-liž pravda? O druhou se postarala Věrek, která se ber co ber cpala do stanu Vedoucího zájezdu, protože měla neodbytný pocit, že Bartič ve stanu už jednu ženskou má. Chudák malý Lišák, kdyby věděl. Nakonec byl však stejně Věrkem vyhnán ven a dospal rána stylově - v lodi:-)))

Malé Hydčice - Horažďovice - Střelské Hoštice, 8,5km

      Jak si kdo ustlal, tak i vstal. Jenže ráno stejně vypadají všichni stejně. Věrek tradičně utíká k prvnímu zrcadlu (jaktože ho nemá Bartič ve stanu???), ostatní pak po ranní hyeně vyhlížíme, kdy se konečně otevře ono magické okénko občerstvovacího stánku. Když k tomu konečně dojde, přícházíme a první otázka - paradoxně z okénka - zní: "Kolik rumů?!?" A jéjej, raději klobásu či utopence a dudáka. Jednoho dva. To už jsme skoro všichni sbalení a odcházíme se spravit tam, kde jsme se včera tak pokazili. V hospodě na nás čekala hotovka a před ní ještě polévka s játrovými knedlíčky. Teprve po této konzumaci máme odvahu zasunou pádra do vody a odrazit se k dalším skvělým zážitkům. Kam? Uvidíme. Vyjíždíme o půl druhé a to už se jen velmi těžko odhaduje vzdálenost, kterou budeme schopni ujet. Navíc se Otava až nesnesitelně stává stojícím olejem. Není tedy divu, že už po prvních třech kilometrech je třeba spáchat přestávku a zastavujeme v Horažďovicích. Kemp po pravici lákající na Gambáč zdá se až příliš opuštěným, tudíž nám nezbývá spočinout jinde než pod kru-kru slunečníky místní vodě přilehlé sportovní nálevny Lipka. Jaká záchrana, že jsem objevil černou kru-kru variantu. Pobyt se hned stal příjemnějším:-)
      Bylo by ostudné psát, kdy se nám konečně z Horažďovic podařilo vyplouti a tak stačí snad fakt, že do Střelských Hoštic - dalšího našeho nocližtě - přijíždíme skoro za tmy. Ještě rychle podplouváme zrovna opravovaný most (přece jen firma Bögl-Rýsl teď po Studénce nemá dvakrát velký lesk...) a hned za ním, před téměř suchým jezem, vysedáme. Větší část naší výpravy již vysedává na zahrádce velmi sympatické kempovní knajpičky, zatímco my opozdilci spěcháme pořádně pojíst do zdejšího velmi potemnělého motorestu na návsi. Ale je pravda, že ten šnitzlík stál za trochu toho čekání:-) Po večeři se odebíráme zpět na základnu a protože kombinace dudák-rum-dudák-rum by mi dneska moc neudělala dobře, odebírám se na kutě. Jak se zdá, večer už k žádnému zaznamenáníhodnému utkání nedošlo, poáč taková věc by se zcela určitě objevila v zítřejším ranním hlášení:-)

Střelské Hoštice - Strakonice, 11,5km

      Vedoucí zájezdu po ránu povídá: "Až se probereme, zajdeme na pořádnou polívku ke Koudelkovi." Jak řekl, tak se i stalo. Mezitím jsem ještě prozkoumal kempovní knajpičku a je pravda, že tady člověk za ubytování zaplatil velmi rád. Navíc, když i ranní kávička s katovickou rurkou udělala žaludku na rumu velmi dobře. To už však něco hrklo i ve stanu vedoucího hrklo a mohli jsme přes provizorní most se slovy: "Chlapi, spadne vám to i tady," projít k zámku ve Střelských Hošticích. Hned v prudké zatáčce nad ním se nacházelo ono bájné království Mistra Koudelky & syn. Ano, řeznictví, kde chybí snad jen čepované pivo (lahvové však v nepřeberných značkách!), zato ze špekáčků kape tolik tuku, že i Hruška by se mohl stydět, překypovalo tak příjemnou nabídkou, že nikdo z nás nemohl odolat polévce s výživnými játrovými knedlíčky, stejně jako mc-koudelka burgru se sekanou, jež byla tlustší než chleba pod ní. Inu, kdo umí, ten umí. Když pak Místr Koudelka viděl, jak se smažíme na slunci, ochotně vytáhl slunečník nahoru. Domácí ho prý nemůžou a žije s přespolních. Historka a komentář o náhodně okolojdoucím místním estébáckým udavačem pak jen dokresluje to co víme i od nás: tohle je pořád všude stejné, navíc tady si místní vidí více do talíře. Mistr Koudelka je však evidentně v pohodě, stejně jako my a jen neradi opouštíme jeho oázu. Na chvíli totiž došel rum...
      Po návratu do kempu zjišťujeme, že naše skupina je stále kompletní a nikdo moc nespěchá. Kempovní knajpičku neopustíme asi ještě dlouho a jde se pro dudáka, pro ruma, pro... až vedoucí zájezdu vše včas utne s tím, že do kempu odcestuje kotouly. Jak slíbil, tak udělal a Bartič s Ferdou se přidali symbolicky alespoň stojkami. Lepší závěr pobytu by nikdo nevymyslel a Fliny naštěstí vzdal i svůj původní plán, že s vedoucím zájezdu sjedou to vodopustou šlajsnu. Hurá! Můžeme tedy vyjet:-)
      Cesta byla suchá, místy mokrá, viditelnost byla celkem dobrá. Ale nejelo to. Jedno velké utrpení. Minuli jsme Katovice (ještěže tady nebloudil Bártič, poáč to by z něj měl Kurečka velkou radost...) a chtěli zastavit v hospodě. Nabídka u vody skvělá, hospoda i obchod zavřeny. Karamba! Nezbylo nic jiné než pokračovat v cestě dále. Nakonec jsme dojeli totálně vysílení a skoro za tmy před Strakonice do kempu. S úlevou vyjdeme na břeh, postavíme stany a před přicházejícím deštěm se odcházíme schovat do hospůdky mezi ramena řeky. Jaká spása, že tady mají i plátno, takže dostáváme kromě naservírovánu i prohru Baníku s Jabloncem.
      Po pořádné náloži jídla odcházíme na zahrádku, i počasí se uklidnilo, a dochází k tradiční náloži jiné, jen v jiné kadenci: rum - rum - dudák - rum - rum - rum... Těsně před uzavřením magického výdejního okénka stačíme ještě koupit litr rum - rum a odcházím spát. Jaké je pro mne překvapení, když se ráno budím a Vitold nikde. Dostávám se tím do podobného stavu jako Bartič předevčírem a marně uvažuji, kde vlastně jsem. Až Věrkovo: "...nemyslete si, všechno jsem slyšela...," mne přivedlo zpátky do Strakonic. Byl jsem prý v noci k nevzbuzení, roztažený přes celý stan a prý jen těžko vytáhl Vitold svůj vlastní spacák zpode mne. A šel se přitulit zpátky před hospodu k bezdomovcům...

Strakonice - Čejetice, Písek, Plzeň, Svinov 12,5km

      Ráno ještě podepisujeme petici proti zrušení místního kempu (zanecháváme otisk klenba.kvalitně.cz) a balíme. Rozjezd je hustý, můj spáringpartner toho má dost (ale pořád dobrý proti Nadporučíkovi:-) a Strakonice jinak Panelákcity nám nepřidá. Olej a dva nejetelné jezy. Achjo. Snad nás zachrání nějaká příjemná hospůdka ceestou. Jenže: ve Štěkni si užíváme jez, jeden z mála příjemných, zato míjíme místní (aspoňnějaké) občerstvení, protože jsme nepochopili radu dojít (my pochopili dojet) 600m a že bude hospoda. Takže se stále kroutíme v oleji a kýžená hospoda nepřichází. Kousek před Čejeticemi tak přichází hromadné a definitivní rozhodnutí: Končíme! Vystupujeme, půjčovnu náš požadavek nijak nepřekvapuje a balíme. Dokonce stíháme jediný možný vlak, kterým se můžeme dostat do Písku. V Protivíně, kde čekáme na přestup, je velmi příjemná nádražka a kde zkoušíme místní produkty: Platan14 za 18 a Platan11 za 19 (ano, nesplet jsem to!). Ještě větší překvapení přichází v hospodě U Reinerů v Písku. Velmi ochotný průvodčí nám poradil vystoupit až na zastávce, čímž jsme zkrátili cestu o hodný kus. A U Reinerů? Pověst, kterou přinesl Vedoucí zájezdu nelhala. Porce extrémní, ceny také a to v naprostém protikladu. Chápavý čtenář si doplní, když dodám, že jsme byli nadmíru spokojeni. Jen neradi jsme odtud (a symbolicky za deště) odjížděli na nádraží, kde byl čas ještě pokecat s místním výčepákem z nádražky. Z Písku v nás zůstal jen velmi příjemný dojem.
      O závěr se tradičně postarala Těžká dráha. O co byli příjemnější místní průvodčí, o to větší problémy nastaly v pekelném rychlíku 666, kde dokonce byla průvodčí podezřelá i cena našich KMB. Zajistit pak přípoj (10minut bez zpoždění, -25minut pak v našem případě) bylo pak značně vyčerpávahjící a hřát mne bude jen pocit z vyhrané flašky, neb na přestupu v Plzni nás hnali jako dobytek. Nakonec se ukázalo, že zcela zbytečně. Takže úvodní prolog i konec stál za to. je jasné, že příště se s Českou dráhou přepravovat nebudeme. Opět odkazuji na dopis tiskové mluvce níže a rád zveřejním i odpověď...
      A jaká byla letos voda? Vedoucí zájezdu řekl: "Hlavně že jsme přežili!" Dodal bych: málo vody, více rumu. Stejná a příjemná parta, občas nějaké to koření, ale to k tomu patří, ne? Díky všem soulodníkům!!!

md:-) 16.8.08, klenba

Dopis ČD

      Dobrý den, jako pravidelný platící zákazník ČD se setkávám s přístupem vašich kolegů zaměstnanců a vzhledem k tomu, že poslední dobou se mi stalo hned několik nepříjemností, žádám vás o zodpovězení následujících otázek:

      1) při cestách z Ostravy do Prahy a naopak celkem pravidelně navštěvuji jídelní vůz a občas i obědvám nebo večeřím. Stalo se mi poslední dobou dvakrát, že během jídla mne přišla zkontrolovat (dle mého otravovat, neboť nedokázala ani popřát dobré chuti a za kontrolu se omluvit) průvodčí. Budiž, předložil jsem KMB, ale potom, co jsem zkontroloval odečtení kilometrů, jsem zjistil, že mi odečetla více kilometrů než měla. Samozřejmě vznikl konflikt a já měl po chuti na jídlo. Průvodčí mi řekla, že je to její povinnost a že nebude riskovat, že má třeba v zádech revizora a ten by ji následně pokutoval. A tak se ptám: Předpokládá se automaticky, že každý cestující podvádí a obědvá schválně v jídelním voze, aby ušetřil na jízdném? Máte tak "vyspělé" revizory, že by mne kontroloval stejným způsobem?
      Jiný příklad: Při jízdě rychlíkem Luhačovice - Ostrava jsem večeřel, průvodčí prošel kolem, popřál dobré chuti a jen mi řekl, že se zastaví, až dovečeřím. Z toho jsem měl dobrý dojem, který pak ovšem dorazila kolegyně (v Přerově došlo ke změně vlakového doprovodu) a ta mne doslova seřvala, jaktože nemám ještě potvrzenou KMB!? Mohu snad za to já? Dobrý dojem byl pryč a kolegu označila za vola, který riskuje kontrolu revizora a následnou pokutu. Tak co vy na to?
      2) Noční jízda Ostrava - Plzeň po Studénce: Chápu a rozumím, že za komplikace ČD nemohou. Mých 15 přátel jelo noc po Studénce (z 8.8. na 9.8., já až z Prahy) se zajištěnými lehátkovými lístky Excelsiorem. Coby dráhami vyškolený substrát jsem jim doporučil, aby se ozvali včas a zjistili, jak tomu bude s náhradní dopravou. Ve Svinově je ujistili, že je bez jakýchkoli problémů na Excelsior přivezou a mají přijít o půl hodiny dříve. Vaši kolegové tady zafungovali perfektně a skutečně se dostali bez problémů vlakem do Studénky a odtud autobusem do Hranic na Moravě. Dle jejich slov jel autobus co nejrychleji bez zbytečných prostojů. Jakmile přijeli do Hranic, s hrůzou zjistili, že Excelsior odjel před desetim minutami!!! Fatální selhání dispečera a místního výpravčího. Do Prahy dojeli pozdějším vlakem, samozřejmě bez lehátek a tak šlo o otřesnou cestu v koženkách. Já se pokoušel mezitím volat na vaší infolinku, odkud mne spojovali od čerta k ďáblu (můžete si ověřit, když sdělujete před spojením s operátorkou, jak pro zvýšení kvality vše nahráváte...), tudíž jsem po operátorce potřetí řval a spojila mne na příslušného dispečera. O hovoru s ním mohu říct jen tolik, že si jej poslechněte. Práskl mi s telefonem a těsně předtím mi oznámil, že autobus, který vezl mé přátele, měl zpoždění: "...protože neměl dálniční známku!" Já osobně bych toho člověka přeřadil na místo informátora, aby si "užil" jak takový arogantní člověk jako on dokáže zničit svou blbostí snahu dalších kolegů. S přáteli jsme jeli na dovolenou na Otavu, do Sušice a tenhle člověk nám nejen zničil první den dovolené (přátelé se nevyspali a nechtěli riskovat plavbu), stejně jako pokutu, kterou jsme museli zaplatit za pozdější vyzvednutí lodí. Tady očekávám z vaší strany vyšetření situace, potrestání dotyčného dispečera a vaši omluvu.
      3) Cestou zpátky z dovolené došlo k dalšímu problému: Vraceli jsme se z Písku do Ostravy přes Plzeň a přípojný vlak 666 měl zpoždění. Poučen z předchozích nezdarů jsem vzal vše do svých rukou a několikanásobným jištěním na nás skutečně přípojný vlak v Plzni počkal. To, že nás hnali přes koleje jako dobytek pominu, dosud bylo vše v pořádku a my se těšili na svá lehátka. Problém nastal, že jsme museli přecházet celou soupravu vlaku s veškerou bagáží a když jsme došli k vozu, byl uzamčen. Vydal jsem se hledat průvodčího (opět cesta celou soupravou) a když jsem jej našel, oznámil mi suše, že: "... ten vůz neotevřu, protože jej vozí soukromník, pane!" Můžete mi tenhle přístup vysvětlit? Musím při každé hromadné jízdě zvedat hlas, abych si doslova vynutil svá práva? Co je to soukromník?
      Pro mé přátele tahle zkušenost už byla dostatečná a napřesrok už jedeme na vodu autem. Již letos by cesta autem byla podstatně levnější, ale rozhodli jsme se pro pohodlí, kterého se nám nakonec vlastně nedostalo. Už chápu, že slovo substrát není hanlivý název pro cestující, ale čistý fakt.
      4) Žádám vás, abyste mi přesně vysvětlil, jak správně vyplnit lomené jízdné v KMB na trati Ražice - Písek / Písek - Plzeň - Ostrava a kolik kilometrů mi má průvodčí z KMB na této trase přesně odečíst. Lomené jízdné je totiž něco, co působí na průvodčího jako červený hadr na býka a VŽDY mi oznámí, že ji mám vyplněnou špatně. Když průvodčího vyzvu ke správnému vyplnění, raději KMB zavře a odejde. A tak se to opakuje stále dokola do konce cesty. Dokonce KMB s lomeným jízdným takto rezignovaně zavřel i revizor a mne jen mrzí, že jsem si nevzal jeho služební číslo. A propos, na uvedené cestě mi odečetla průvodčí 415kilometrů, což je podle mne zcela v rozporu s podmínkami použití KMB.
      Závěrem vám chci oznámit, že už mne velmi unavuje přístup vašich kolegů, kteří každého cestujícího považují za podvodníka. Nikdy jsem nejel vlakem na černo a rozhodně začínám po posledních zkušenostech uvažovat o jiném způsobu přepravy. Méně komfortní, ale mnohdy i rychlejší, levnější a bezkonfliktní.
      Děkuji předem za zodpovězení mých otázek a pevně věřím tomu, že na mne "nezapomenete." Nerad bych tuto zprávu posílal dále.
Jan Varhaník, Ostrava.

Fotogalerie