v noci ze 14. na 15. listopadu 2008
Vlastně už na začátku onoho slavnéeho večera jsem začal psát povídání (takovou malou předpřípravu na přípravu:-) o Čestmírových padesátých přirozeninách, protože po páté hodině, kdy vše mělo pomalu vypuknout, jsme byli v Klenbě s Věrkem sami dva. Až kolem půl šesté přišel oslavenec s dvěma pražandami, zatím však víceméně především proto, aby se podílel na přípravách. A v tu chvíli, dříve než jsem stačil smočit brk v pomyslném kalamáři, tok mých myšlenek rázně přerušila Věrka, když na stůl hodila balíček nafukovacích balónků s jednoznačným příkazem: "Foukej!" Nevím jak vy, ale zkoušeli jste někdy nafukovat ty pidi balónky na vodu? I Alena o pár chvil později zjistila (byla to právě ona, která s těmi malými nesmysly přišla:-), zač je toho loket a už jsme na sebe navzájem boulili nechtíc oči, jak jsme se nafukovali...
Oslava Čestmírovin tak propukala zvelmi lehka až tak od půl osmé večera, tedy v ten typický čas, kdy většina lidí do Klenby přichází. To už na stole zbylo jen pár těch pidibalónků a i Věrka přidala ruku k dílu. Náš karetní stůl se zaplnil, ostatní se nenechali také zahambit a tak s blížící se devátou to tady hučelo jako v úle. Nebo v Klenbě? O to nejde, všaak důležité bylo, abychom oslavenci začali blahopřát, což propuklo tak nějak spontánně a špalír byl u Čendy během chvilky. Dárků a přání byla celá řada. Ač vévodil alkohol v mnoha podobách, dostal Čenda slušivou zástěru, foťák a přehrávač DVD. S dárky se následně všem přítomným pochlubil a i s narozeninovým dortem si poradil včetně mohutného sfouknutí všech dvou svíček.
Obrovskou radost a pozdvižení všech přítomných pak způsobil dárek od Červajze, jenž v posledních dnech finišoval na přípravě prvního a zároveň jediného koncertního DVD ze svých začátků. Jaké bylo pro mne překvapení, když za bicími seděl právě oslavenec, tenkrát však měl skoro jen polovinu let. Se svým tehdejším velmi neotřelým imáge si ihned vysloužil novou přezdívku - Al-kajda. I na ostatní aktéry tehdejšího koncertu byl vtipný, leč i shovívavý pohled. Přece jen to bylo před více jak dvaceti lety. Mnoho z pamětníků se na oslavě i objevilo, včetně muzikantů, takže se s narozenin vlastně stal i takový malý happening. Červajz sice tentokrát pro přetrvávající mírnou hlasovou indispozici nezazpíval, nicméně na chvíli zahrála k Čestmírově narozeninovému tanci i živá hudba.
Přiznám se, že jsem tak velkou akci nečekal. Věrka si nad bar vyvěsila provokativní ceduli "Provoz do 17 hodin," a v podstatě nebyla ani nijak daleko od pravdy. Později se tančilo všude kolem a zábava ne a ne skončit. Až snad někdy kolem čtvrté jsem odcházel a to si pamatuji především proto, že v ten čas jede snad jediný autobus, který mne odvezl do Sviňákova.
Přiznám se, že mne Čestmír velmi mile překvapil. Měl jsem o něm nevalné mínění, ale to vše pramenilo z mé blbosti a částečně neznalosti. Byla radost pobejt a Čendo, díky za pozvání:-)
P.S. Doufám, že někdo taky něco připíše.
Indurajn:-)
Oblíbená rubrika - aneb pár fotek z akce...
... po půlnoci ...
