Fotogalerie

PoMalenovice
aneb
narozeniny Simčy a Flinyho
sobota 23. září 2006

      Kdo by z nás tušil, že necelý měsíc před konáním akce, kdy jsme mimochodem hodnotili v Klenbě akci předchozí (Visalaje) a kdy vládl nepříjemný konec srpna, mohl tušit, že na září roku 2006 budeme jednou vzpomínat jako na září neuvěřitelně teplé a tím i příjemné. Tenkrát v Klenbě se plánovalo, že Simča a Fliny budou slavit narozeniny na Poma chatě v Malenovicích. A protože byli ovlivněni tím srpnovým nečasem, rozhodli se, že se pojede autobusem. Ten si také stanovili jako jediný požadovaný (a tím i společný) dárek, takže zbývalo vše pořádně zajistit. U toho jsem však nebyl. Minibus nakonec onoho sobotního dne dopoledne skutečně stál přistavený v Klimkovicích u zámku, aby kolem druhé hodiny celý zájezd už stoupal k Poma-chatě a vyhlížel nezbytného chataře, po jehož příchodu mohla celá akce začít. Zásoby byly dovezeny, pípa naražena, pivo teklo a vzhledem k počasí se vše odehrávalo na prostranství ve svahu za chatou.
      Tou dobou jsem však já pobýval úplně někde jinde, takže popsání veškerého dění do mého příjezdu v šest hodin večer holt zbývá na někom jiném. Že by výzva pro Máru? Nebo Pražáka???
      A kde jsem teda byl? Padla na mne nějaká nostalgická nálada a tak jsem se před polednem vydal z Ostravy stejnou trasou, kterou absolvovali všichni účastníci akce Kotař začátkem letošního července. Ano, vyrazil jsem na Žermanice. Také k nim mám vřele nostalgický vztah, leccos jsem tam zažil na skvělých dovolených s rodiči (skvělý proto, že byla k dispozici kánoe a vlastně jsme se ten týden vždycky viděli až večer...;-))) a i z pozdějších pubertálních a postpubertálních akcí. (Že odbočuju, ale dodnes si pamatuji, jak kdesi v Havířově při návratu jedné takové akce po nás výčepní chtěla občanky. To nám bylo 24 a byl to zlatý věk;-)
      Ale zpátky na cestu. Ta byla díky sluníčku příjemná, vítr to taky nepřeháněl a koukal jsem, že v báječně nasvíceném dřevěném kostele v Sedlišti do toho opět někdo prásknul a chtěl nahlas vyřvat do světa své "ANO." Tolik času jsem však zase neměl a raději jsem si kostelík vyfotil. Jeden u těchle dřevěných staveb nikdy neví. Pod Žermanickou přehradou jsem hledal nějaké místo, odkud by se dala vyfotit hráz přehrady pořádně majestátně a místo něj jsem nalezl úzkou cestu s klasickým silničním ukazatelem (Kde se tady vzal???) Strakonice / Písek a poáč ve mne vzbudil velkou zvědavost, dovedl mne na nádherné místo: úzké údolí, hučící voda zpod hráze a ve stráni nad tím vším chaloupka jako z pohádky. Jen baba jaga byla poněkud moderní a místo svého košťátka použila proslulý ďábelský stroj Bédy Trávníčka. Inu, pokrok nezastavíš...
      Ale žádné zdržování, času moc není a šup na hráz! Ta je letos zavřená, dělnictvo na ní cosi opravuje, ale přejít se po ní dá s kolem naprosto v pohodě. Toho využívám a až teprve tady v čase poledním si uvědomuji, že je vážně podzim. Beskydy v dáli jsou zastřené, slunce nízko a jeho paprsky v těchto místech znám žhnout úplně jinak. Ale nostalgie na mne padá stejně tak, jako o pár chvil později v Soběšovicích, kde jsem prozkoumal ona stará známá "místa činu." Jojo, dneska pusto prázdno a tak odjíždím napravit reputaci zdejšího kraje na chráněnou památku "Mořské oko." Název je to věru honosný, ale jinak jde o temnou díru v lese se špinavou vodou. Cedule k tomu vedou a já se nechal napálit jejich majestátností. Turista jeden blbej...;-)))
      A jsem v místech, kde už jsem se na akci Kotař k ostatním Klenbovníkům přidal. Cesta pomalu stoupá kolem umělého koryta, které přivádí vodu z řeky Morávky právě do Žermanické přehrady a po překřížení šílené hlavní cesty Těžký Czešín - Frajdek of Majstek nejprve míjím hospodu U Koníčka, abych se k ní nakonec vrátil. Velmi mne zaujalo totiž vedlejší stavení a hlavně nápis na něm: Pivovar. Tak to tady na začátku prázdnin nebylo! Pšeničný ležák Ryzák mají jak ve světlém, tak tmavém provedení, a to rozhodně neodolám. V kombinaci s obědem jde o velmi příjemný zážitek a já už se těším, jak zase namíchnu Čestmíra, že jsem našel další pivovar, ve kterém ještě nebyl.
      Není divu, že další kilometry mi skoro nejdou. Cesta řádně stoupá, žaludek čerstvě naplněn a i Simča by musela dnes uznat, že cesta na Komorní Lhotku je naprostou selankou proti cestě, kterou jsem pokračoval dnes. Neodbočil jsem totiž doleva (Komorní Lhotka), ale šlapal jsem dále, stále a stále do kopce až k Harendě pod Malou Prašivou, masakr. Naštěstí pak se cesta přece jen lomí do mé oblíbené traverzy a tep se uklidňuje. Po chvíli se napojuji na cestu z Prašivé, abych na rozcestí ve Vyšních Lhotách marně koukal na dvě potlučené Fábie a vydal se neochvějně k rodičům na zahradu.
      Čas letí jako bláznivý a tak po páté hodině odpolední rodiče opouštím a kolem hospody U Toflů, další oblíbenou traverzou, objíždím Tanečnici a Kykulku, abych za chvíli koukal na krásně podzimně naladěnou siluetu kostelíka v Borové a o chvíli později blejsknul i majestátnou paní Lysou. Však už není kam spěchat, mám to už jen kousek, povídám si, a netuším, co mne čeká. Měl jsem totiž neodbytný pocit, že cestu k paneláku Petr Bezruč znám nazpamět a nic mne nemůže překvapit. Ale že to bude k mostu až tak dlouho a do kopce, to mne dostalo. Tak rychle přes most doprava, ještě naposledy doleva a ... A tohle už fakty nedám! Ten krpál k Pomě mne dostal. Nicméně, abych nepoškodil své imáge, k chatě samozřejmě dojíždím už pěkně na kole. A to do správně rozjeté chlastací party;-))

      Tolik lidí jsem trochu nečekal, marně jsem uvažoval, jak se tohle všechno mohlo do minibusu vejít a trochu radostně si začal říkat, že třeba nepojedu zpátky domů sám. Marně. Vše ostatní pobrala auta;-) Nicméně musím trochu šlápnout na plyn a po krátkém intermezzu na mezi (sluníčko už tady takhle na podzim k večeru nesvítí), zaujímám strategické místo u pípy. Kdo je u zdroje, má výhodu, říkám si;-)
      Připojení mi vzhledem k únavě nečiní žádný problém, brzy se stmívá a zábava graduje. Občas někdo přibyl, občas odjel, ale lidí přes půlnoc vydrželo spousta. Prošoupaly se střevíce a jedním z nejkrásnějších zážitků byla náročná oprava osvětlovací rampy elektrikářem Harym. Nadporučík to jistil pěkně z dálky, zalezlý v bezpečné vzdálenosti. Ale i tak se našlo dostatek asistentů a po snad půlhodinové akci se celá světelná rampa (rozuměj jedno světlo) rozsvítila jako za mlada. Prý její oprava je takový zdejší malý folklór. Tak nevím...;-)))
      Ajtakrajta, to bude den! Říkám si, když po zhruba čtyřhodinové spánku v devět pomalu vstávám. Po nezbytném spáchání hygieny a zfunkčnění nezbytných částí těla zjišťuji, že skvěle naplánovaná tůra na Lysou horu se nekonala. Je totiž nadmíru zřejmé, že nejen můj obličej je až nebezpečně pomačkaný. Znáte to, následuje takové to chození od ničeho k ničemu, jen holky se rozhodly uspořádat sabat a chytily se svých strojů. Díky za to. Před polednem odjíždějí jednotlivé auto-posádky, aby v poledne konečně přistál všemi vyhlížený autokar, jenž opět všechny odveze domů. Osiřel jsem...
      Nicméně i já jsem byl nakonec schopen posbírat svých pá švestek a vyrazit na cestu. A že to jelo! Pěkně jsem si labožil, jak cesta tak nějak sama utíká, kolo jede jako o závod a teprve na nadjezdu nad dálnící za Frýdlantem nad Ostravicí mne úspěšně mobilem zastavuje Nadporučík, se slovy, zda ještě nejsem nahoře. Hovor je nekvalitní, leč tuším, že asi někdo něco zapomněl. Aha, Mára mobil. Tak jsem si dal po nadjezdu ještě jedno kolečko než jsem se definitivně rozmyslel a šupinky zase těch osm kilometrů znovu nahoru. Ano, cestu na Bezruč jsem před chvílí popisoval a tak s jazykem na vestě vstupuji do recepce, abych po otázce (nebo příkazu): "A klíče máte!!!???" zavrtěl hlavou, popadl mobil a zmizel.
      Však teprve teď ten sjezd byl parádní! Už jsem vlastně znal každou díru a tak původních maximálních 64 jsem vylepšil na 69. Opět stejný nadjezd a na tacháči původně nečekaných 25 kiláků. Však oběd v Kozlomlýně zalitý Trubačem byl zasloužený, stejně jako následná večeře v Klenbě. Mobil jsem předal opět obsluze a unaven se vydal hledat domov...;-)))

Díky za pozvání, bylo fájně! md;-)03.10.06

Ale vy asi nejste zvědaví na mé kidy, ale na fotky, že? Tak tady je máte: